Ekologie a biologie:
Krátkověký, dvoudomý mech se značně redukovaným gametofytem, v přírodě lidským okem viditelný pouze v případě tvorby štětů s tobolkami, které se vyvíjejí během podzimu a výtrusy v nich dozrávají koncem jara či počátkem léta příštího roku. Tobolky se většinou po vyprášení výtrusů rozpadají, štěty přetrvávaní i po několik následujících let. Tento druh roste zejména na tlejících padlých kmenech, kládách a pařezech jehličnatých (především smrku a jedle) méně často listnatých dřevin, sporadicky na lesním humusu ve vlhčích polostinných a stinných porostech, v montánním stupni je indikátorem přirozených horských smíšených lesů, v supramontánním stupni přirozených klimaxových smrčin. Za vhodných podmínek roste i v kulturních, smrkových porostech (respektive v podrostech těchto lesů, kde jsou přítomny trouchnivějící pařezy či kmeny).
Celkové rozšíření:
Holarktický druh Severní Ameriky, Asie a Evropy s cirkumboreálním rozšířením s těžištěm výskytu v oblastech s kontinentálním klimatem.
Rozšíření v ČR:
Výskyt druhu je v současnosti znám z více jak 150 lokalit, zejména na severní Moravě (PR Bučina pod Františkovou myslivnou, svahy Dolní Kobylářky u Halenkova, údolí Hluchové, Hrubá Brodská – Papradný les, NPP Jeskyně na Pomezí, NPR Kněhyně – Čertův mlýn, údolí Kobylské, Koutský žleb, údolí Malínského potoka, Na Strašidlech v Králickém Sněžníku, údolí Oskavy, NPR Praděd, NPP Rešovské vodopády, svah Smrku u PR Pereťanky, údolí Senice u Valašské Senice, údolí Střelmy, údolí Studeného potoka u PR Vysoký vodopád, údolí Vrchovištního potoka u Rejvízu, svahy Velkého Javorníka), dále ve Žďárských vrších (PR Štíří důl), na Českomoravské vrchovině (Trenckova rokle, Věžné – u přítoku Nedvědičky), na jižní Moravě – propast Macocha, Suchý žleb, Ledové sluje u Vranova da Dyjí), v jižních Čechách (NPR Boubínský prales, Uhlíkovský vrch v KÚ Uhlíkov u Českého Krumlova, údolí Moravské Dyje u Starého Hobzí), ve středních Čechách (NPR Týřov), v severních Čechách (Městský les u Varnsdorfu) a ve východních Čechách (PR Peklo u Nového Města nad Metují). Vzhledem k neprozkoumanosti četných územích, v nichž existují pro druh vhodné biotopy, a jisté efemernosti jeho výskytu, lze předpokládat existenci dalších lokalit.
Ohrožení:
Jelikož se jedná o druh citlivý na změny vlhkosti substrátu a světelných podmínek stanoviště, lze jeho výskyt nepřímo negativně ovlivnit činnostmi, které mají za následek změny těchto jevů (např. hromadné kácení a odstraňování vzrostlých stromů). Populace druhu by mohly být ohroženy až zničeny přímým působením na místa jejich výskytu (pařezy, trouchnivějící kmeny či klády) - jejich ničením či odstraňováním z lesních porostů. Tam, kde se v podrostu vyskytuje jen omezené množství věkově nediferencovaného trouchnivějícího dřeva, je budoucí růst a výskyt druhu ohrožen nedostatkem vhodného substrátu.
Péče o druh:
Vzhledem k vazbě druhu na trouchnivějící dřevo je doporučováno, aby na lokalitách druhu byl tento substrát v podobě pařezů, kmenů a klád přítomen. Čím více takového substrátu na lokalitě je, tím se teoreticky zvyšuje šance na výskyt druhu na větším počtu tzv. mikrolokalit. Ale přítomnost substrátu je pouze jeden z mnoha faktorů, takže není nezbytně nutné nechávat na lokalitě všechny kmeny a pařezy, obzvláště v případě, že by jejich setrvání na lokalitě bylo jakýmkoliv způsobem z hlediska péče o daný porost nevyhovující. Pokud pařezy, padlé kmeny a klády svou přítomností nikterak neohrožují běžné obhospodařování a příznivý vývoj porostu, není důvod je odstraňovat. Dále je doporučován co možná nejvíce bezzásahový režim a ponechávání lokality přirozenému vývoji. Na lokalitách, kde v současné době probíhá určitý způsob obhospodařování a nepředpokládá se jeho razantní změna (holosečná těžba celého porostu nebo jeho velké části rostoucí v místech či v blízkosti výskytu mechu, zásahy vedoucí k výrazným a náhlým změnám vlhkostních podmínek lokality,…) a neexistují informace o dlouhodobém poklesu či zániku populace šikoušku zeleného, (na což v případě tohoto mechu nelze usuzovat na základě dat s několika málo po sobě jdoucích let), není zapotřebí stávající management jakkoliv měnit.
Literatura:
Kotlaba F. et all. (1995): Červená kniha 4 (ohrožených a vzácných druhov rastlín a živičichov SR a ČR) – Sinice a riasy, Huby, Lišajníky, Machorosty. Príroda a.s., Bratislava, 224pp.
Plášek, V. (2001): Epixylický mech Buxbaumia viridis jako bioindikátor? - Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Ostraviensis, Biologia a Ekologia 8 (2001): 62-63.
Plášek,V.(2002): Metody monitoringu druhu Buxbaumia viridis (Mough. ex Lam et DC.) Brid. ex Mough. et Nestl.- Ms.12p.- [depon. in.: AOPK ČR, Praha].
Plášek, V. (2004): The Moss Buxbaumia viridis (Bryopsida, Buxbaumiaceae) in the Czech part of the Western Carpathians – distribution and ecology. - In: Stebel, A., Ochyra, R. [eds.]: Bryological Studies in the Western Carpathians, Sorus, Poznań, p. 37-44.
Plášek, V., Vacínová, I. (2001): Příspěvek k poznání ekologie a populační biologie mechu Buxbaumia viridis. - Čas. Slez. Muz. Opava (A), 50(supl.): 11-19.
Pohlová, R. (2005): Návrh metodiky monitoringu pro druh šikoušek zelený- Ms.33p. [depon. in.: AOPK ČR, Praha].
Rybka, V. , Rybková, R., Pohlová, R. (2004): Rostliny ve svitu evropských hvězd. Rostliny soustavy NATURA 2000 v České republice. – Sagittaria, 87pp.
Soldán Z. (1992): BUXBAUMIA VIRIDIS – A CANIDATE OF “RED LISTS” OF BRYOPHYTES. – Bryonora, Praha, 9:40-44.
Weddeling K., Ludwig G., Hachtel M. (2002): Die Moose (Bryophyta, Marchantiophyta, Anthocerophyta) in der FFH-Richtlinie [http://ice.zadi.de/floraweb/ffh-moose].
Wiklund, K. (2003): Phosphorus concentration and pH in decaying wood affect establishment of the red-listed moss Buxbaumia viridis. – Canadian Journal of Botany 81:541-549.
Wiklund, K. (2004): Establishment, Growth and Population Dynamics in two Mosses of Old-growth Forests. Acta Universitatis Upsaliensis. Comprehensive Summaries of Uppsala Dissertations from the Faculty of Science and Technology 996. 47 pp. Uppsala.
