© AOPK ČR 2021
# Druh | Tetrao urogallus Linnaeus, 1758  - tetřev hlušec
Další odkazy
 
# Taxonomické zařazení | říše Animalia / kmen Chordata / třída Aves / řád Galliformes / čeleď Phasianidae
# Checklist | MIKULÁŠ I. (2020): Seznam ptáků České republiky. Faunistické informace dle VAVŘÍK, M.; Faunistická komise ČSO. Seznam ptáků České republiky: Checklist of birds of the Czech Republic. Dostupné online <http://fkcso.cz/cz-list.htm>. Nomenklatura dle IOC World Bird List Version 10.1 IOC World Bird List (v 10.1) [online]. Dostupné online <https://www.worldbirdnames.org>.
# Zařazení ochrany
# Počet nálezů druhu Tetrao urogallus podle záznamů v ND OP
# Atlasy a areály rozšíření druhu v ČR
# Grafy
  • Sezónní dynamika druhu podle záznamů # Graf
  • Časové rozložení záznamů # Graf
# Popis druhu
  • Ekologie a biologie
    Lesní, skrytě žijící pták velikosti téměř krocana. Samec je celkově větší, velmi tmavý nad okem má červený proužek. Samice je nenápadnější tmavě a světle hnědě skvrnitá.
    Tetřev žije v hlubokých jehličnatých a smíšených lesích přirozené skladby, které jsou věkově strukturované. V prostředí střední Evropy jsou to hlavně horské smrkové lesy od 800 m n. m. Hlavní potravu tvoří lesní plody a hmyz, jejichž dostatečné množství je další podmínkou existence tohoto ptáka. Je značně citlivý k rušení

  • Celkové rozšíření
    V souvislosti s požadavky druhu na biotop je střediskem výskytu tohoto druhu v Evropě Skandinávie, státy Pobaltí a Rusko, kde obývá jehličnaté lesy severské tajgy. Historicky se vyskytoval i v severním Skotsku. Zde byl v 18. století vyhuben, ovšem díky úspěšné reintrodukci jedinci ze Švédska z let 1837-38 se podařilo obnovit populaci, která přežívá dodnes. Mimo tato území došlo v Evropě k výrazné početní a areálové redukci druhu, takže v současnosti se vyskytuje pouze ostrůvkovitě v horských jehličnatých lesích, kde jsou jeho nepočetné populace značně ohroženy. Hory s početně významným výskytem jsou např. Pyreneje, Alpy, Karpaty nebo bulharská pohoří.

  • Rozšíření v ČR
    V České republice se jeho početnost trvale snižuje od 40. let 20. století. Nejprve došlo k vymizení z lesních celků ve vnitrozemí, malé izolované populace přežívaly v pohraničních horách. V současnosti u nás existuje jediná, relativně životaschopná populace na Šumavě, jejíž početnost je odhadována na 100 samců. Další výskyty, představující maximálně několik jedinců, jsou zaznamenávány např. v Beskydech, Jeseníkách nebo ve Slavkovském lese. Pokusy o repatriaci nejsou příliš úspěšné.

  • Eva Vojtěchovská
# Fotoarchiv AOPK ČR