pěnice vlašská

Ekologie a biologie: Největší z pěnic vyskytujících se u nás dosahuje velikosti vrabce. Svrchu šedá, v křídlech jsou dva bělavé proužky, konce vnějších ocasních per jsou bílé. Základní barvou spodiny je šedobílá s tmavým šupinovitým skvrněním, oko samce je jasně žluté.
Obývá křovinaté stráně a pastviny, okraje lesů na sušších, výslunných stanovištích.

Celkové rozšíření: Druh s evropsko-turkestánským typem rozšíření, jehož areál zasahuje na evropském kontinentu pouze do jeho východní poloviny. Nejjižněji se vyskytuje v severní Itálii a Řecku, severní hranici tvoří jih Finska.
Vzhledem k absenci přesnějších výzkumů ve většině svého areálu, je těžké hodnotit aktuální populační trendy. Zdá se však, že přes krátkodobé kolísání je početnost pěnice vlašské poměrně stabilní.

Rozšíření v ČR: Rozšíření v Čechách zahrnuje teplé nížiny i střední polohy např. v Polabí až do Podkrkonoší, poměrně hojná je i na Plzeňsku. Centrem výskytu jsou však sopečná pohoří severozápadních Čech - Doupovské hory a České středohoří, a také Podkrušnohoří. Téměř chybí na Českomoravské vysočině a v jižních Čechách. Na Moravě kromě vyšších poloh hnízdí roztroušeně, hlavně v jižní a střední části a též na Vidnavsku.
Po poklesu v 70. letech 20. století se zdá, že se její stavy u nás stabilizovaly.

Ohrožení: V ČR nejvzácnější pěnice. Druh je ohrožován zánikem hnízdních stanovišť.

Péče o druh: Ochrana biotopu, podpora krajinných prvků v krajině.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková