vstavač kukačka

Anacamptis morio (L.) R. M. Bateman et al.
Říše:
Plantae
Řád:
Asparagales
Čeleď:
Orchidaceae
vstavač kukačka
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Grafy

Lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany

Ekologie a biologie: Stanovištěm vstavače kukačky jsou mírně suché až mírně vlhké, vzácněji až mokré louky, pastviny, křovinaté stráně s nezapojeným porostem bylin; dříve rostl i ve světlých lesích. Najdeme jej na kyselejších i zásaditých, jílovitých i písčitých, zpravidla mělkých půdách.
Rostliny vstavače kukačky začínají rašit na podzim (během září) a vytváří do zimy listovou růžici. V tomto vývojovém stádiu přečkávají zimu. V případě příznivých klimatických podmínek (teploty nad nulou) můžou během zimního období částečně vyrůst. V průběhu jara listová růžice dorůstá a v květnu pak rostlina vykvétá. Zralé tobolky se tvoří v červnu. Během července rostlina odumírá. Vytrvalý druh vysoký 13 až 30 cm.
Celkové rozšíření: Areál rozšíření vstavače kukačky zaujímá téměř celou Evropu na sever po jižní Anglii, jižní Norsko a Estonsko, na východě po Charkov ve středním Rusku; na jih po severní Itálii a Rumunsko.
V minulosti byl vstavač kukačka v Čechách i na Moravě jedním z nejpočetnějších zástupců čeledi vstavačovitých. Místy byl hojný ještě v 50. letech 20. století, avšak poté následoval rychlý ústup; podle různých odhadů zaniklo 60–80 % lokalit. V současné době roste roztroušeně především na Znojemsku a v moravském podhůří Českomoravské vrchoviny, dále v Bílých Karpatech, Hostýnských vrších a Javorníkách. Vymizel z podhůří Beskyd, většina lokalit zanikla i v okolí Brna. V Čechách roste již jen vzácně v jižní, východní a severovýchodní části území, zpravidla jen na jednotlivých izolovaných lokalitách. S výjimkou několika lokalit na Českolipsku a na Bohyňských ladech u Děčína již prakticky neroste v severních a severozápadních Čechách.
Ohrožení: Mezi hlavní příčiny masivního úbytku tohoto dříve relativně hojného druhu patří zejména změny obhospodařování, ústup pastvy nebo kosení s následnými sukcesními procesy, nebo naopak příliš intenzivní hospodaření. Druh nesnáší hnojení minerálními hnojivy, po kterém rychle mizí.
Literatura: Jatiová M. & Šmiták J. (1996) Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. Třebíč, Arca JiMfa
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha
Průša D. et al. (2005) Chráněné rostliny České a Slovenské republiky. Computer Press, Brno
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds.) (2010): Květena České republiky 8. Academia, Praha
http://www.sagittaria.cz/cs/vstavac-kukacka-(orchis-morio) (30.11.2017)
Autor popisu: Jarmila Kostiuková

KAPLAN, Z.; DANIHELKA, J.; CHRTEK, J.; KIRSCHNER, J.; KUBÁT, K.; ŠTECH, M.; ŠTĚPÁNEK, J.
(eds.) (2019). Klíč ke květeně České republiky. Vydání 2. Praha: Academia. 1168 s. [Aktualizováno dle databáze Pladias (Pladias – databáze české flóry a vegetace, www.pladias.cz) k 1. 6. 2024]