strakapoud bělohřbetý

Ekologie a biologie: Je zbarven podobně jako strakapoud prostřední, ale celkově je o něco větší. Zadní polovina hřbetu je bílá a chybí mu velké bílé skvrny na ramenech. Samice má temeno hlavy černé.
Obývá listnaté nebo i smíšené lesy, ve střední Evropě jsou to hlavně staré bukové porosty ve vyšších polohách. Důležitá je přítomnost trouchnivějících nebo suchých kmenů, které slouží k stavbě hnízda, získávání potravy nebo k vokalizaci. Hlavní hrozbou jsou pro něj moderní technologie ve využívání lesa.

Celkové rozšíření: Souvislý areál druhu zasahuje do východní poloviny kontinentu na jihu od Řecka přes Balkán, střední Evropu do Pobaltí a mírného pásma Ruska. Izolované výskyty jsou např. ve Skandinávii, v Alpách, na Apeninském poloostrově nebo v Pyrenejích.
Předpokládá se, že byl dříve mnohem více rozšířen i v západní Evropě, ale s intenzívním využíváním lesa a přeměnou starých listnatých porostů na jehličnaté monokultury vymizel na většině svého dřívějšího areálu.

Rozšíření v ČR: Jedinou oblastí u nás, kde tento druh pravidelně a celkem početně hnízdí jsou horská pásma při východních hranicích země - Hostýnské vrchy, Javorníky, Beskydy. Nehojné, ale pravidelné hnízdění je prokazováno i na Šumavě v jihovýchodní části. Jinde je hnízdění zjišťováno pouze výjimečně.

Ohrožení: Málo početný druh, který trpí úbytkem vhodných lesních porostů a nedostatkme hnízdních možností.

Péče o druh: Ochrana a šetrné hospodaření v lesních biotopech s výskytem druhu.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková