skokan štíhlý

Ekologie a biologie: Skokan je výrazně teplomilný s vyhraněnými nároky na charakter stanoviště. Je typickým obyvatelem nižších a středních poloh, nejvíce je rozšířen v nadmořských výškách 150 - 400 m n. m., zasahuje však i do výrazně vyšších poloh (max. 820 m n. m.). Jedná se o značně teplomilný druh, typickými místy výskytu jsou světlé listnaté a smíšené lesy a jejich okraje, paseky, louky a křovinaté a kamenité lokality stepního a lesostepního charakteru. Je schopen žít i na velmi suchých stanovištích, značně vzdálených od vody. K rozmnožování dochází ve stojaté vodě v nádržích různého charakteru, avšak dává přednost mělčím, bohatě zarostlým dobře prohřívaným, čistým vodním plochám.Kromě krátkého období rozmnožování žije skokan štíhlý i značně daleko od vody. Je aktivní za dne i v noci. Sezónní aktivita začíná už v únoru, končí v říjnu až listopadu. K páření a kladení shluků vajíček dochází v březnu v mělké vodě a trvá asi 2 týdny. Páření většinou probíhá pod hladinou, jeho průběh je tak méně závislý na průběhu počasí. Během června a července dochází k proměně pulců v žabky. Skokani zimují na zemi nebo ve vodě v místě rozmnožování.

Celkové rozšíření: Skokan štíhlý je široce rozšířený druh. Žije ve střední a jižní Evropě. Na západě zasahuje do severozápadního Španělska, na severu do severní Francie a jižního Německa. Vyskytuje se na Apeninském poloostrově, na Sicílii, zasahuje na Balkán, do Řecka a na východě až k Černému moři. Nežije však na východ od Karpat. Kromě tohoto souvislého areálu obývá ještě některé oblasti v Dánsku a jižním Švédsku. Chybí ve většině severní Evropy a na Pyrenejském poloostrově.

Rozšíření v ČR: Česká republika leží na severní hranici areálu skokana štíhlého. Tento druh se zde vyskytuje především v teplejších oblastech v nižších polohách.

Ohrožení: Významné nebezpečí představuje pro tento druh už jeho výskyt na místech rozmnožování v brzkých jarních měsících. Rychlé změny pH v nádržích během tání kyselého sněhu poškodí často snůšky natolik, že jsou následně napadeny bakteriemi a plísněmi a tím zcela zničeny. K odumírání a plesnivění snůšek dochází i na lokalitách se znečištěnou a zároveň zastíněnou vodou. Místa rozmnožování jsou také ničena fyzickou likvidací (zavážením, odvodněním) i vypouštěním jedovatých látek, eutrofizací a nevhodným rybářským obhospodařováním (např. chov dravých ryb). Jedinci zimující na souši se v době jarní migrace stávají obětí silničního provozu.

Péče o druh: Ochrana spočívá především v ochraně míst vhodných k rozmnožování. V době jarních migrací je třeba zajistit vhodnou ochranu obojživelníků na rizikových úsecích silnic.

Autor popisu: Lenka Jeřábková