lelek lesní

Ekologie a biologie: Poměrně nenápadný pták s noční aktivitou, velikosti zhruba kosa. Má dlouhá křídla i ocas, velmi krátký zobák, který však dokáže otevřít téměř přes celou hlavu. V jeho zbarvení převládá šedohnědá s tmavším skvrněním, u samců jsou nápadné bílé skvrny v koncích křídel a ocasu.
Hnízdním prostředím lelka jsou jehličnaté - hlavně borové - a listnaté lesy zpravidla na písčitém podkladě. Důležitá je přítomnost otevřených ploch a okrajů, tedy pasek, mýtin a průseků. Přirozeně jsou to např. vřesoviště nebo rašeliniště. Méně často hnízdí i na křovinatých, výslunných stráních i jiných podobných stanovištích.

Celkové rozšíření: Lelek hnízdí roztroušeně na celém kontinentu s výjimkou rozsáhlejších bezlesých oblastí, ať už je to arktická či alpinská tundra nebo intenzívně zemědělsky využívaná území. V západní Evropě je jeho rozšíření dosti ostrůvkovité, těžiště výskytu je ve Středomoří a ve východní Evropě. V jižní polovině Pyrenejského poloostrova jeho areál sousedí s příbuzným druhem Caprimulgus ruficollis.
Od poloviny 20. století došlo k poměrně výraznému úbytku hlavně v západní části areálu. Hlavní příčinou je patrně ztráta vhodného biotopu a také nedostatek potravy, velkého nočního hmyzu v důsledku používání pesticidů.

Rozšíření v ČR: Lelek lesní v České republice má ostrůvkovité hnízdní rozšíření, závislé na existenci vhodných biotopů. V oblastech rozsáhlejších borových lesů, hlavně v nížinách lze dosud zaznamenat i početnější výskyt, jinde však hnízdí spíše ojediněle.
Dříve byl patrně mnohem rozšířenější,v posledních desetiletích se předpokládá jeho značný úbytek. Přesné znalosti jeho populačních trendů u nás jsou zatím nedostačující a je nutné je doplnit.

Ohrožení: Hlavní příčinou je patrně ztráta vhodného biotopu a také nedostatek potravy, velkého nočního hmyzu v důsledku používání pesticidů.

Péče o druh: Ochrana biotopu, podpora šetrného lesnického hospodaření.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková