sokol stěhovavý

Ekologie a biologie: Svrchu je zbarven tmavě šedě, hruď je světlá až bílá s příčným vlnkováním, které je u mladých ptáků podélně orientované. Po stranách zobáku je charakteristický tmavý vous. Zbarvení může být variabilní v důsledku vypouštění uměle odchovaných jedinců a ptáků ulétlých sokolníkům.
K hnízdění využívá především skalní stěny, dále i hnízda jiných dravců a dokonce výškové stavby.

Celkové rozšíření: Těžiště evropského rozšíření sokola je ve Středomoří a na britských ostrovech a Rusku. V ostatních částech Evropy je hnízdí ostrůvkovitě. Obývá všechny typy prostředí od horských po kulturní krajinu nížin. Je však závislý na vhodném hnízdišti - skalních útvarech. Umístění hnízd na budovách a dalších konstrukcích je stále častější. V řadě evropských států byl zaznamenán mírný nárůst populace.

Rozšíření v ČR: Až do poloviny dvacátého století hnízdil sokol stěhovavý pravidelně na našem území. Po té nastal pokles a v sedmdesátých letech nebylo prokázáno ani jediné hnízdění. Nejzávažnějšími příčinami jsou rušení na hnízdištích, vybírání vajec a mláďat, odstřel a kontaminace tělních tkání organochlorovými pesticidy. Od osmdesátých let se počet sokolů začal postupně zvyšovat částečně přirozeným šířením ze západu, zčásti snad i umělým posilováním populace. V současnosti hnízdí v ČR několik párů. Sokoli úspěšně vyhnízdili na věži Týnského chrámu v centru Prahy.

Ohrožení: Nejzávažnějšími příčinami ohrožení druhu jsou rušení na hnízdištích, vybírání vajec a mláďat, odstřel a kontaminace tělních tkání organochlorovými pesticidy.

Péče o druh: Dohledávání a ochrana hnízd před rušením.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková