zlatobýl obrovský

Ekologie a biologie: Vytrvalá bylina, která dosahuje výšky nejčastěji od 80 do 200 cm. Oddenek rostliny je bohatě větvený. Lodyhy jsou přímé, jednoduché, lysé, pouze v květenství krátce chlupaté, zelené nebo nachově naběhlé. Lodyžní listy střídavé, kopinaté, 7–18 cm dlouhé, 1,2 – 3 cm široké, zašpičatělé, pilovité, jen na okraji a žilkách na rubu chlupaté. Úbory jsou cca 4 mm dlouhé, přisedlé skoro v jednostranné 10–20 cm dlouhé latě. Plodem jsou ochmýřené nažky. Roste na březích vodních toků, v křovinách, lužních lesích, na rumištích, podél cest, na nádraží a podobně. Přednostně obsazuje vlhčí půdy, je vlhkomilnější než z. kanadský. Snáší i mírné zastínění. Kvete od července do září.

Celkové rozšíření: Původní areál se nachází v jižní Kanadě a USA. Druhotně je rozšířen především v západní, střední a jižní Evropě, byl také zavlečen na Azorské ostrovy, do východní Asie a na Nový Zéland. První výskyt této rostliny v Evropě byl zaznamenán v Londýně v roce 1758.

Rozšíření v ČR: Na území ČR poprvé dokladovaný v roce 1851. Ke zplaňování docházelo již od druhé poloviny 19. století. Do 30. let 20. století tvořil porosty především na březích některých řek (Labe, Jizera, Orlice, Vltava), poté se začal šířit i na zdevastovaná místa, např. na haldy. Dnes je rozšířen zejména v severních, severovýchodních a středních Čechách a na východní Moravě. Ve vyšších horských polohách chybí. Zlatobýl obrovský je u nás často pěstován jako okrasná rostlina. Velice snadno se rozmnožuje do svého okolí pomocí větrem roznášených nažek.

Doporučení: Rostliny oslabuje pravidelné kosení a taktéž podporuje růst jiných rostlin na úkor zlatobýlu. Zlatobýl těží z propojení lodyh oddenky, proto je vhodné je při kontrolních zásazích narušit – oddělené fragmenty tvoří slabší a méně plodné lodyhy. Obvyklá je aplikace kontaktního herbicidu.

Riziko: Zastíněním a silnou kořenovou konkurencí eliminuje většinu jiných druhů na ploše. Porosty zlatobýlů tak vytlačují polopřirozenou vegetaci, zejména podél vodních toků. Místy se stávají vážnou překážkou při obnově lesa či jiné rekultivaci pozemků. Dalším rizikem je hybridizace s původním druhem zlatobýlem obecným (Solidago virgaurea). Zlatobýl je důležitá včelařská rostlina, zároveň je však za květu významným alergenem. Na rozdíl od z. kanadského je vzácnější, jeho výskyt je ohniskovitý, tvoří rozsáhlé klonální populace a mnohem významnější je jeho šíření podél vodních toků.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner