lupina mnoholistá

Ekologie a biologie: Vytrvalá, 50 – 100 cm vysoká bylina s obvykle dutou lodyhou. Listy 12 - 15četné, lístky úzce kopinaté až obkopinaté. Palisty ze 2/3 srostlé s řapíkem, volná část šídlovitá. Květy v 15 – 40 cm dlouhém hroznu, bělavé, světle modré až fialové. Od zavedení do kultury u nás se intenzivně šlechtí, a tak vzniklo velké množství hybridů, jejichž barva květů může být bílá, žlutá, růžová, oranžová, cihlově červená, karmínová, modrá až temně fialová a existují i dvoubarevné kultivary. Plody jsou pukavé lusky, semena elipsoidní až téměř kulovitá, mírně zploštělá, světle hnědá, s tmavými skvrnami. Roste na mýtinách, okrajích lesů a cest a v řídkých lesních porostech. Vyhledává kyselé až neutrální půdy; na půdách zásaditých jej nenajdeme. Výrazně světlomilný druh.

Celkové rozšíření: Pochází z pacifické části USA (od Kalifornie po Kolumbii), kde roste na loukách a podobných otevřených travnatých stanovištích. Dnes pěstovaný, zplanělý a etablovaný téměř v celé Evropě a v některých oblastech Severní Ameriky.

Rozšíření v ČR: U nás je pěstován od konce 19. století (1895) a následně zplaněl a zdomácněl. Byl často vyséván v lesích, zvláště na kyselých půdách pro obohacení půdy dusíkem a jako pastva pro zvěř. V současnosti se používá ke zpevňování silničních a železničních náspů a zářezů. Největší populace u nás jsou dnes ve vojenských prostorech (např. VVP Libavá), kde se již stala vážným invazním druhem, který souvisle a velkoplošně zarůstá úhory a periodicky zraňované střelnice. V některých oblastech úplně chybí nebo je jeho výskyt velmi vzácný (jihomoravské úvaly, Polabí, Český kras).

Doporučení: Populace lze alespoň částečně omezit pravidelným a častým kosením. Jedinou spolehlivou metodou zůstává selektivní aplikace herbicidu, případně manuální likvidace rostlin včetně kořenového systému. Významná je prevence – je třeba zabránit vysévání vlčího bobu v okolí těch chráněných území, kde může dojít k jeho invazi.

Riziko: Vlčí bob je nebezpečný zarůstáním přirozených lučních porostů, které přestaly být obhospodařovány a touto invazí se nevratně mění jejich druhové složení. Důvodem invaze je často opouštění dříve obhospodařovaných pozemků a celková eutrofizace krajiny. Populace vlčího bobu nikdy nejsou zcela zapojené, proto postup invaze nebývá tak nápadný, jako u jiných invazních druhů.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner