netýkavka malokvětá

Ekologie a biologie: Jednoletá bylina, primární kořen brzy zaniká a je nahrazen adventivními kořeny. Lodyha je přímá, v horní polovině větvená, 30-80 cm vysoká. Rostlina je světle zelená, někdy červenofialově naběhlá. Lodyžní listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité až eliptické, jemně ostře pilovité. Květy na stopce 3-10, jejich barva je světle žlutozelená, uvnitř s červenou kresbou, kvete od června do září. Plodem je podlouhle kyjovitá tobolka. Tobolky pukají, přičemž je semeno vystřeleno i na velké vzdálenosti od rostliny.
Roste na březích řek a potoků, podél lesních cest, v lesních údolích a v příměstských lesích, objevuje se i na stinných místech v zahradách a parcích. Roste také v blízkosti lidských sídlišť. Vyhledává především stinná a vlhká místa, snese i mírný polostín. Půdy vyžaduje bohaté živinami – hlavně dusíkem, humózní.

Celkové rozšíření: Původní areál druhu se nachází v oblasti jižní části západní Sibiře, západního Mongolska, přilehlé turánské oblasti a západní části Himálaje. Druhotně se netýkavka malokvětá rozšířila do dalších oblastí Asie, Evropy, severní Afriky a Severní Ameriky.

Rozšíření v ČR: V našich zemích se začala rozšiřovat na konci 19. století. Za původce rozšíření se považují botanické zahrady, zámecké parky, soukromé sbírky. První nálezy jsou z okolí Prahy, na Moravě se objevila kolem roku 1913. Ve 30. až 40. letech 20. století začíná invaze druhu do přirozených lesních porostů, Do současnosti se netýkavka malokvětá stačila rozšířit na značnou část našeho území. Chybí pouze ve vyšších horských polohách.

Doporučení: Vzhledem k obsazení většiny plochy ČR je dalekosáhlejší eliminace nemožná. Žádoucí je zabránit šíření do chráněných území, kde se dosud nevyskytuje. Jedinou možností je pravidelně sledování těchto území a likvidace prvních populací. Nejúčinnější je ruční vytrhávání či kosení, a to v době plného květu. Nutné je dát pozor na opětovné zakořenění ze zlikvidovaných jedinců. Možná je i aplikace herbicidů.

Riziko: Tento druh netýkavky často vytváří velké porosty rostlin, které utlačují přirozenou bylinnou vegetaci. Nejnebezpečnější je plošný výskyt v lesním podrostu, kde v konkurenci o vodu a zástinem dovede netýkavka potlačit domácí druhy. Nejvíce postižené jsou zejména degradované lesní porosty a smrkové monokultury.

Literatura: strong>Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner