Ekologie a biologie:
Ve své domovině se často vyskytují v okolí vodních toků a jezer, kde s oblibou vyhledávají potravu. I v našich podmínkách vyžadují blízkost vody. Mohou se vyskytovat i v zahradách a parcích v suburbánních oblastech. Aktivní jsou převážně v podvečer a v noci, dlouhodobě se pohybuje na území o rozloze až několika set hektarů. Ve dne se ukrývají. Zimu přečkávají nepravým zimním spánkem. Na zimu se dobře vykrmí a zvýší podstatně svou hmotnost. Do jara většinu těchto zásob spotřebují. V jižních oblastech jsou aktivní celý rok. K páření dochází od ledna do března. Samice rodí po 63 dnech březosti v různých úkrytech nebo stromových dutinách obvykle 3-5 mláďat. Živí se nejrůznější potravou. Loví drobné savce, ptáky, žáby, ryby, hmyz, korýše i měkkýše a vybírají i ptačí hnízda. Sbírají nejrůznější rostlinnou potravu, sežerou různé plody a bobule, semena i ořechy. Mohou pytlačit i na domácí drůbeži. V přírodě se mýval severní dožívá 6 – 8 let, v zajetí až 17 let. Jde o velmi inteligentní zvířata.
Celkové rozšíření:
Obývají Severní až Střední Ameriku od jižní Kanady po Panamu. V roce 1934 byl vypuštěn v Hessensku a dnes obývá kromě německého území i státy Beneluxu, Švýcarsko a částečně Francii. Zdomácněl i v Bělorusku i jinde v Pobaltí, a také v Rakousku. K rychlé expanzi v Evropě, zejména od 80. let 20. století, přispívá fakt, že zde nemá přirozené nepřátele jako v Americe (puma, vlk, rys).
Rozšíření v ČR:
Stále častěji proniká i na naše území, zejména na jižní a střední Moravu. První výskyt zaznamenán již ve 30. letech 20. století (úniky z chovů). Jedinci z etablované populace v Německu se zde objevovali po 2. světové válce v oblasti Šumavy. Na Moravě od 90. let 20. století díky pronikání jedinců z populace v Rakousku. Do roku 2000 bylo nashromážděno 22 údajů o výskytu mývala ve 20 mapovacích čtvercích (3,2 % území ČR), v období 2001-2003 byl mýval zjištěn v 29 mapovacích čtvercích (4,6 % území) a dnes se odhaduje stálý výskyt populace na 11 % našeho území. První záznamy o ulovených jedincích (28 kusů) se objevují v mysliveckých statistikách z roku 2003, přičemž v roce 2009 bylo uloveno již 111 kusů.
Doporučení:
Vznik etablované populace není žádoucí vzhledem k nevyjasněným mezidruhovým vztahům. Myslivecké zástřely nejsou příliš úspěšné, jak potvrdila situace v Německu.
Riziko:
Ve volné přírodě stanovištní konkurent domácích druhů - jezevce lesního a kočky divoké. Míra predačního vlivu na drobné a na zemi hnízdící ptactvo či drobné hlodavce neprokázána. Nicméně studiem negativního vlivu mývala na původní faunu se zabývalo jen malé množství prací. Podle výzkumů z Finska může mýval ohrozit původní populace ptáků více než norek americký a psík mývalovitý, protože si často hledá úkryty na stromech, kde preduje ptačí hnízda. Dále je zde domněnka, že mývalové mohou vážně ohrožovat také populace plazů a obojživelníků a komplikovat jejich ochranu (např. v ČR populace užovky stromové v Poohří). Rezervoár viru psinky. Vzteklinu přenáší minimálně, echinokoka vůbec.
Literatura:
Anděra M., Gaisler J. 2012. Savci České republiky – popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia, Praha.
Fiedlerová H. 2009: Mýval severní. Nežádoucí či invazivní druh? Myslivost 12/2009: 14-15.
Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Musilová R., Alexander Š., Janoušek K. 2011: Mýval severní – vetřelec v Poohří. Myslivost 12/2011: 22-24.
