Ekologie a biologie:
Psík mývalovitý je přizpůsobivá a všežravá šelma. Loví hmyz, drobné obratlovce, vybírá ptačí vejce, nepohrdne ani žížalou nebo slimákem. Často požírá ovoce, bobule a jiné plody, semena i zdechliny a odpadky. Je vysloveně nočním zvířetem, které ve dne vychází na lov jen výjimečně. Žije v brlohu, který si sám vyhrabává nebo obsazuje opuštěné liščí, eventuálně jezevčí nory, které si přizpůsobuje ke svému životu.
Jeho reprodukční schopnosti jsou poměrně vysoké. V brlohu samice vrhá obyčejně 5 - 8, ale i 12 štěňat. Oči se jim otevírají do dvou týdnů. Matka je kojí přes měsíc, mláďata se po 4 měsících osamostatňují, někdy se však s rodiči zdržují i přes zimu. V dalším roce se již mohou rozmnožovat. Před příchodem zimního období dosahuje hmotnosti až 10 kg a podobně jako jezevec s bohatou zásobou vnitřního tuku se ukládá k nepravému zimnímu spánku (jako jediná z psovitých šelem). Ten přerušuje pouze při výraznějších oblevách za účelem vyprázdnění se a příjmu vody. Žije zpravidla v párech nebo rodinách, i když některé literární údaje uvádějí také polygamii. V přírodě se většinou nedožívá více jak 7 let.
Celkové rozšíření:
Pochází z jihovýchodní Asie od Amuru po Vietnam a Japonsko. Jako kožešinový druh byl ve 30. letech 20. století vysazován mimo oblasti původního výskytu, dobře zdomácněl zvláště v evropské části Ruska. Odtud se začal přirozeně šířit dále na západ, do současnosti „dorazil“ na pomezí Německa a Francie, běžný je ve Finsku a v Bulharsku.
Rozšíření v ČR:
Na území ČR se začal objevovat v oblastech severní Moravy, Slezska a severovýchodních Čech v období let 1959 – 1965 a v roce 1966 zde byl také zaznamenán první jeho odlov v počtu 8 kusů. Statistické údaje Ministerstva zemědělství ČR informují, že se u nás populace psíka mývalovitého následně podle zjišťovaného výskytu a kolísavého odlovu zvyšovala. Na přelomu století (rok 2000) dosáhl jeho roční odlov 165 kusů. Zatímco za 30 let (1971 – 2000) bylo uloveno 774 těchto zvířat, tak za následujících 9 let, tj. v období novelizovaného zákona o myslivosti, to bylo již 5515 kusů prakticky s každoročním vzestupem. Lze však předpokládat, že statistické údaje z těchto hlášení nemusí být zejména u této populace zcela úplné.
Doporučení:
Zařazení mezi lovnou zvěř. V současné době jej smí lovit pouze myslivecká stráž a myslivečtí hospodáři.
Riziko:
Dramatický nárůst početnosti v posledních letech. Významný vektor a rezervoár vztekliny a některých parazitárních nákaz (echinokok, svrab).
Literatura:
Anděra M., Gaisler J. 2012. Savci České republiky – popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia, Praha.
Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pavlásek I., Bischof J. 2011: Psík mývalovitý – nový hostitel tasemnice měchožila větveného. Myslivost 2/2011: 71-72.
