vlk obecný

Ekologie a biologie: Původní prostředí vlka tvořila široká škála biotopů od arktické tundry, přes lesy všeho druhu, po stepi a lesostepi v jižní Evropě.
Sociální jednotka je tvořena párem nebo smečkou. Kořistí jsou větší druhy kopytníků (zejména spárkatá zvěř – jelení, srnčí, černá) a drobná zvířata, významnou součástí potravy je i rostlinná strava a mršiny. V Evropě převažuje u vlka noční aktivita, přičemž ve dne smečka nebo jedinec odpočívá v úkrytu. Velikost teritoria je závislá na dostupnosti potravy, takže obecně platí, že v létě je výrazně menší než v zimě, na jihu areálu dosahuje teritorium menší rozlohy než v severních oblastech. V evropských podmínkách bývá velikost teritoria smečky cca 200 km2. Jedinci i menší skupiny se někdy potulují mimo rámec vlastní smečky. Při těchto potulkách jsou schopni uběhnout 18 – 28 km za den, při pronásledování kořisti byla zaznamenána vzdálenost až 200 km za 24 hodin.

Celkové rozšíření: Druh obývá obrovský areál na severní polokouli severně od 20°. Přibližně do 18. století se vyskytoval v celé Evropě s výjimkou britských ostrovů. Během 19. a 20. století byl vytlačen ze západní a střední Evropy, přičemž malé zbytkové populace se udržely na Pyrenejském a Apeninském poloostrově a ve Finsku. Ke konci 20. století se v důsledku zavedení přísné ochrany v mnoha evropských státech začala vlčí populace postupně opět etablovat a v současné době je součástí ekosystémů téměř ve všech zemích Evropy.

Rozšíření v ČR: V českých zemích došlo k úbytku vlka v 18. století. Ještě na konci 19. století docházelo k ojedinělým zástřelům v oblasti Šumavy, nejdéle se patrně udržel ve východní části Moravy hlavně v Beskydech. Zde byl vlk zaznamenán i na počátku 20. století, pravděpodobně se však už jednalo o migranty ze Slovenska. Epizodně se vlci objevovali i na jiných místech ČR, většinou šlo o jedince uprchlé ze zajetí, kteří se mohli v některých případech i množit (Šumava – 70. léta). V polovině 90. let se objevila asi pětičlenná smečka v odlehlé části Beskyd, projevující znaky stálého usídlení. Ta byla velice pravděpodobně nelegálně likvidována, až došlo kolem roku 1997 k jejímu zániku. Část vlků se mohla také vrátit zpět na Slovensko. V zimě 1998/99 se vlk objevoval vzácně pouze v pohraniční části na Jablunkovsku i v jižní části Beskyd. V roce 2000 bylo zastřeleno nejméně 7 vlků na slovenské straně Beskyd. Na území České republiky se začali vlci intenzivněji navracet v poslední dekádě a počet jejich pozorování stále narůstá. Jde o důsledek přirozeného procesu šíření (expanze), kdy zdrojem šíření jsou tři středoevropské zdrojové populace (středoevropská nížinná, karpatská, alpská). První potvrzené rozmnožování v novodobé historii je z oblasti CHKO Kokořínsko-Máchův kraj z roku 2014 a v současnosti je vyjma jižní Moravy vlkem osídleno celé naše pohraničí. Oblast opakovaného výskytu vlka obecného v ČR (interpretovaná data o výskytu vlka a škodách vlkem na hospodářských zvířatech) uveřejňujeme s tématické úloze Podklady pro externí žadatele ve vrstvě výskyt vlka obecného.

Ohrožení: Vzhledem k požadavkům druhu i jeho populační dynamice je nezbytné pro účinnou územní ochranu vymezit území ve velikosti řádově desítek až stovek km2. V těchto lokalitách je nutné omezit některé formy hospodářského využití a zachovat klidové zóny s minimálním rušením. Hlavním faktorem ohrožujícím existenci druhu je především přímé pronásledování člověkem vyplývající z konfliktů s jeho hospodářskými aktivitami i obecný negativní vztah lidí k vlku jako konkurenčnímu predátorovi. Dalším ohrožujícím faktorem je fragmentace krajiny, která limituje migraci a disperzi jedinců při hledání nových teritorií. Nezbytnou součástí účinné ochrany vlka je tedy rozsáhlá informační kampaň o významu přítomnosti přirozeného regulátora velkých kopytníků i o možnostech ochrany hospodářských zvířat před útoky vlků. Ilegální lov a pytláctví by mělo být tvrdě postihováno. Součástí ochrany vlka je také zachování průchodnosti krajiny v rámci biotopu velkých savců.

Péče o druh: Téma konfliktu ochrany vlka s hospodářskými zájmy člověka řeší Program péče o vlka obecného, který od roku 2020 realizuje z pověření MŽP AOPK ČR. AOPK ČR také provozuje samostatný web Návrat vlků, kde lze veškeré informace související s ochranou vlka a řešením konfliktů najít.

Autor popisu: Vladimír Hanzal