Rašelinné brusnicové bory

Struktura a druhové složení: Bory rašelinných půd s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a přimíšeným smrkem ztepilým (Picea abies) nebo břízou pýřitou (Betula pubescens), případně b. bělokorou (B. pendula), v kontaktu s blatkovými bory bývá přimíšena i borovice blatka (Pinus rotundata). Stromové patro je na rozdíl od dvou následujících podjednotek plně zapojené a může dosahovat výšky až 25 m. Keřové patro je tvořeno stejnými druhy nižšího vzrůstu, k nimž přistupuje krušina olšová (Frangula alnus). Bylinné patro má zpravidla vysokou pokryvnost. Dominují v něm keříčky vřes obecný (Calluna vulgaris), rojovník bahenní (Ledum palustre) a Vaccinium spp. a zvláště na odvodněných rašeliništích je hojněji zastoupen bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Ojediněle se vyskytují i vrchovištní druhy kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris s. lat.) a rašeliníky (Sphagnum spp.). V mechovém patře se dále vyskytují druhy rodů Dicranum, Hylocomium, Pleurozium a Polytrichum.

Ekologie: Rašelinné brusnicové bory představují závěrečné sukcesní stadium na vrchovištních rašeliništích nižších poloh. Původně se vyskytovaly asi jen na okrajích vrchovišť a přechodových rašelinišť. S postupujícím odvodňováním docházelo k přeměně původních rozvolněných blatkových a borovicových vrchovišť v zapojenější rašelinné brusnicové bory. Dnes se tyto bory vyskytují převážně na odvodněných vrchovištích a přechodových rašeliništích se silně rozloženou rašelinou, vzácně i na zrašelinělých minerálních půdách. Půdy jsou silně kyselé a mají velmi nízkou zásobu živin a bazických iontů. Hladina podzemní vody se nachází 30 cm pod povrchem a hlouběji.

Ohrožení a management: Odvodnění, těžba rašeliny, změna lesní kultury.

Rozšíření: Třeboňsko, nižší části Šumavy, Chebsko, Dokesko a Českomoravská vrchovina a Hrubý Jeseník.