křídlatka česká

Ekologie a biologie: Statné vytrvalé dvoudomé byliny s bohatě větvenými, silnými, dlouhými oddenky. Lodyha obvykle 2–3 m vysoká, silná, dutá, červeně skvrnitá. Čepel listů 15–23 cm dlouhá, 12–20 cm široká, zpravidla široce vejčitá, na vrcholu zašpičatělá nebo vybíhající v dlouhou ostrou špičku, na bázi tupě klínovitá nebo mělce srdčitá, na rubu s krátkými chlupy se silně nafouklou bází. Nejdelší větve květenství o 5–7 cm delší než řapík, sahají do čtvrtiny až poloviny délky čepele. Květy malé, bílé, v latě mnohokvětých lichoklasů. Křídla okvětí 2–3 mm široká, po květní stopce nevýrazně sbíhavá. Kvete od července do září.
V Evropě roste zejména podél vodních toků, komunikací a železnic a na ruderálních stanovištích. Druhu vyhovují vlhčí, živinami bohaté půdy s pravidelným mechanickým narušováním svrchní vrstvy. Nejčastěji se vyskytuje na místech alespoň v minulosti narušených lidskou činností, ale stále častěji expanduje i do ryze přírodních společenstev, zejména podél potoků a řek. Na stanovištích vytváří husté zapojené porosty, které zcela potlačují ostatní vegetaci. Velice dobře regeneruje z úlomků lodyh, rozmnožuje se převážně vegetativně. Semena vznikají velmi vzácně.

Celkové rozšíření: Primární výskyt je znám ze severního Japonska, kde se překrývají areály rodičovských druhů. Nyní roste zplaněle také na většině území Evropy a v Severní Americe. V jižnějších a východnějších částech Evropy je zřejmě hojnější než rodičovské druhy.
Datum prvního zavlečení do Evropy je nejasné, rostliny snad byly dovezeny ze Severní Ameriky (kde vznikly v místě pěstování obou rodičů) do anglických botanických zahrad roku 1872. Později vznikal taxon opakovaně přenosem pylu křídlatky sachalinské (R. sachalinensis) na blizny křídlatky japonské (v Evropě se vyskytují pouze samičí rostliny R. japonica).

Rozšíření v ČR: U nás je nejstarší doklad znám z roku 1950 (botanická zahrada UK v Praze). Roku 1983 byl tento taxon z našeho území (z Náchodska) popsán. Nyní se vyskytuje hojně na celém území ČR od nížin do podhůří. Nejodolnější a nejvitálnějších z křídlatek na našem území.

Doporučení: K likvidaci křídlatkových porostů je nutné po několik sezon kombinovat postřik herbicidem (nejlépe dvakrát ročně) s mechanickým narušováním nadzemní i podzemní biomasy. U křídlatky české bohužel není často ani tento způsob dostatečně účinný, je potřeba jej opakovat po více let.

Riziko: Křídlatka česká patří mezi nejnebezpečnější invazní rostliny Evropy. V současnosti není tak hojná jako křídlatka japonská, ale ze všech našich křídlatek se nejrychleji šíří, také nejlépe odolává mechanickému odstraňování porostů, regenerační schopnost z oddenků a lodyh dosahuje u některých populací téměř 100 %. V rámci našich křídlatek má křídlatka česká nejvyšší genetickou variabilitu (patrně související s občasným rozmnožováním semeny), což může s větší pravděpodobností vést ke vzniku lokálních adaptovaných odolných typů, které mají vysoký potenciál šířit se na nová stanoviště.

Literatura: Mlíkovský J., Stýblo P. (eds.). 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha, 496 pp.
Pyšek P., Tichý L. 2001: Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno, 40 pp.
www.botany.cz

Autor popisu: Tomáš Görner