ZELEŇ V ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINĚ - významné krajinné prvky a památné stromy

Významné krajinné prvky jsou dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny součástí obecné ochrany přírody a krajiny. Do kategorie obecné ochrany přírody a krajiny spadá mimo jiné rovněž ochrana krajinného rázu, přírodní parky či územní systém ekologické stability (USES ), kterému byl věnován článek v minulém čísle Selské revue. Sp eciálním nástrojem zvláštní ochrany přírody je pak institut památného stromu.

Významné krajinné prvky jsou zákonem definovány jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled či přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou ze zákona všechny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Jako významný krajinný prvek lze rovněž registrovat i jiné části krajiny, které splňují výše uvedené podmínky. Dle zákona se jedná zejména o mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Registraci významného krajinného prvku provádí pověřený obecní úřad příslušné obce, přičemž podnět k registraci VKP může dát kdokoliv.

V zemědělské krajině se jako významný krajinný prvek často registrují stromořadí doprovázející staré polní cesty, což představuje jednu z možností, jak ochránit aleje mizející z naší krajiny. Výjimkou není ani registrace skupin stromů či osamocených jedinců, které dosud nemají potenciál být vyhlášeny památným stromem. Tyto dřeviny často doprovází drobné sakrální památky (kříže, boží muka, kapličky) a společně pak utvářejí charakter dané lokality. Z hlediska ekologické stability jsou v zemědělské krajině nezastupitelné remízky či křovinami zarostlé meze, které je možné rovněž registrovat. Tyto části krajiny poskytují útočiště celé řadě živočišných druhů, např. dravým ptákům, kteří jsou přirozenými predátory mnohde přemnožených hlodavců. Drobné mokřady, tůňky a další podmáčená stanoviště, která se nedají obhospodařovat, mohou představovat vhodný biotop pro obojživelníky a zároveň zdroj vody pro ostatní druhy živočichů. Registrovat lze také cenné luční porosty s výskytem ohrožených druhů rostlin. Plochy trvalé zeleně se významnou měrou podílejí na zadržování vody v krajině a celkově představují obohacení mnohdy jinak monotónní zemědělsky obhospodařované krajiny.

Na péči o registrované VKP je možné získat finanční prostředky z Programu péče o krajinu, podprogramu pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí (PPK volná krajina), které lze využít např. na sečení či pastvu, úpravu mokřadů a tůní, dosadbu původních alejí apod. Více informací naleznete na https://dotace.nature.cz/.

K zásahům do všech významných krajinných prvků (umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků, kácení dřevin apod.) je vždy třeba souhlas příslušného orgánu ochrany přírody. V případě registrovaných významných krajinných prvků vydává závazné stanovisko k zásahu do VKP pověřený obecní úřad, u významných krajinných prvků ze zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Registrace zajímavých částí krajiny jako významného krajinného prvku je dobrým nástrojem, jak zajistit ochranu území do budoucna, např. pokud by časem mělo dojít ke změně vlastníka pozemku. Ke zrušení registrace významného krajinného prvku může dojít, pokud je tento veřejný zájem převažující nad veřejným zájmem zachování VKP z hlediska významu jeho funkcí a hodnot.

Památné stromy

V zemědělské krajině se lze také setkat s výjimečnými stromy, které jsou chráněné právním institutem památný strom. Památný strom podle § 46, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, může být vyhlášen na základě vlastností, které určují jeho jedinečnost, výjimečnost či vzácnost. Jde o speciální kategorii zvýšené právní ochrany dřevin, zejména stromů, které splňují podmínku mimořádné významnosti nebo jedinečnosti nad rámec parametrů a vlastností „běžné“ dřeviny. Kromě velikosti, vzrůstu a věku může mimořádná hodnota spočívat v aspektu ekologickém, estetickém, historickém, kulturním či duchovním a často se důvody ochrany mohou (ale nemusí) kombinovat. Památný strom je v terénu vždy označen cedulí s malým státním znakem a nápisem „PAMÁTNÝ STROM“, k jeho vyhlášení je nejčastěji kompetentní příslušný pověřený obecní úřad, na území zvláště chráněného území pak správa chráněné krajinné oblasti nebo národního parku.

V případě zemědělské krajiny se nejčastěji může jednat o rodové, hraniční stromy, staré stromy u hospodářských stavení (původně ochrana před větrem a požárem), staré solitéry ovocných stromů či stromy jako krajinné dominanty. Takoví jedinci představují v intenzivně využívané krajině jedinečné ostrovy biodiverzity. Právě staré a mohutné stromy (tzv. senescentní) skrývají nenahraditelnou biologickou a ekologickou hodnotu, která u nich bývá, vedle velikosti a stáří, jedním z hlavních předmětů zvýšené právní ochrany. Představují unikátní biotop, na který jsou vázány organismy od hub a lišejníků přes rostliny až po bezobratlé i obratlovce, kterým stromy poskytují základnu pro zachování a rozvoj. Podstatná je přítomnost „mikro“ stanovišť v podobě dutin, trhlin, ploch se strženou kůrou, zlomů, pahýlů, silnějších suchých větví i mrtvého dřeva v různém stupni rozkladu.

Tyto stromy však mnohdy pro svůj jedinečný charakter vyžadují speciální režim péče, jehož zajištění je povinností vlastníka pozemku, na kterém strom roste. Je však třeba upozornit na skutečnost, že k jakémukoliv zásahu do památného stromu je nezbytný předchozí souhlas příslušného orgánu ochrany přírody. Na péči o památné stromy je rovněž možné získat dotaci z národních programů v gesci Ministerstva životního prostředí (Program péče o krajinu, Program obnovy přirozených funkcí krajiny), a to až do 100 % vynaložených nákladů.

Staré biologicky hodnotné stromy mohou být v důsledku snížené statické stability ohroženy vlastním rozpadem a pro jejich udržení a zachování výjimečných hodnot se přistupuje ke specifickým způsobům ošetření a zásahům, které jednak zajistí stabilitu a provozní bezpečnost a současně respektují vysoký biologický potenciál dřeviny. Dle konkrétní situace a biomechanickému stavu stromu lze využít poměrně široké spektrum odborných opatření, a to od základních zdravotních, bezpečnostních řezů, přes dílčí a obvodové redukce až po hlubší sesazení struktury koruny či vytvoření stabilního torza. Zároveň se v těchto případech uplatňuje přírodě blízký způsob ošetření, který podporuje a rozvíjí biologický potenciál dřeviny - ponechání bezpečných částí suchých větví a pahýlů, při sesazovacích řezech respektování lokalizace dutin a polodutin, přičemž by řezem nemělo dojít k jejich otevření a vystavení dešti, zachování ztrouchnivělého a mrtvého dřeva, které neohrožuje bezpečnost lidí, okolní majetek či přilehlý provoz. Vždy je však třeba respektovat druhové vlastnosti konkrétní dřeviny, zejména schopnost regenerace, výmladnosti a také aktuální úroveň fyziologické vitality (míra životaschopnosti) tak, aby se provedená pěstební opatření vůbec setkala se zamýšleným úspěchem a očekáváním. Zároveň je třeba upozornit, že hlubší zásahy do struktury stromů, jako jsou sesazovací řezy, vytváření torz apod., lze provádět pouze v opodstatněných případech, a to u biologicky hodnotných jedinců (cenné doupné stromy, biotop zvláště chráněných druhů či ohrožených druhů z červených seznamů), kterým jinak hrozí aktuální rozpad a zánik. Patřičnou pozornost je třeba také věnovat oblasti kořenového prostoru – tzv. kořenovézóně, která půdorysně zhruba odpovídá okapové linii koruny. Zde se nachází nejvýznamnější část kořenového systému, která je velmi citlivá na jakékoliv vnější narušení, přičemž většina funkčních kořenů se nachází těsně pod povrchem, maximálně však do hloubky 40 - 50 cm, kde je zpravidla přítomné ještě dostatečné množství vzduchu. Nebezpečné tak v této oblasti může být pojíždění zemědělské mechanizace, které může poškodit kořeny jednak nadměrným zhutněním půdního povrchu či přímo orbou. Na orné půdě je tak žádoucí udržovat kořenovou zónu stromu trvale zatravněnou, případně podsazenou keři nebo zamulčovanou dřevní štěpkou, ideálně z prořezaných větví. Kořenová zóna památných stromů je vždy preventivně chráněna tzv. ochranným pásmem, a to buď automaticky ze zákona (kruh o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výšce 130 cm nad zemí) nebo zvláště vymezeným ze strany příslušného úřadu.

Posouzení stavu stromu a jeho potřeb, návrh i realizaci pěstebních opatření by měl vždy provádět erudovaný odborník (ideálně z řad certifikovaných arboristů, znalců v oboru apod.) O této problematice, tedy specifických přístupech péče o mimolesní dřeviny, blíže pojednává arboristický standard Speciální zásahy na stromech v rámci Standardů péče o přírodu a krajinu (https://standardy.nature.cz/), které vydává Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Ta je zpracovává ve spolupráci s akademickými pracovišti a dalšími odbornými autoritami v příslušných oborech.

text: Tereza Štefanová, Libor Sedláček, Šárka Okrouhlíková,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Oddělení ochrany krajiny