Charakteristika lokality:
Jádrové území Rašeliniště Jizerky se rozkládá severozápadně od osady Jizerka, v plochém údolí mezi Vlašským a Středním jizerským hřebenem v nadmořské výšce cca 860-940 m.
Neživá příroda:
Základní charakteristika: Rašeliniště Jizerky zahrnuje rozsáhlý komplex rašelinných luk, porostů kleče a smrkových lesů v povodí říčky Jizerky. Geologie: Horninové podloží tvoří výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit. V nadloží je vyvinuta mocná vrstva rašeliny. Geomorfologie: Území je součástí Jizerské hornatiny. Reliéf: Z tohoto hlediska se jedná o ploché široké údolí situované mezi Vlašským a Středním jizerským hřebenem, které jsou součástí náhorní plošiny Jizerských hor. Krajinná charakteristika: Území představuje kombinaci rašelinných bezlesí, klečových a smrkových porostů s lučními ekosystémy a rozptýlenou zástavbou v osadě Jizerka. Pedologie: Hlavním půdním typem v oblasti jsou podzoly kambické a rašeliny. Lesnická typologie: Zastoupeny jsou lesní typy 7. až 9. LVS, konkrétně jsou to: 7R2 (kyselá rašelinná smrčina borůvková), 8S1 (svěží smrčina šťavelová), 8V3 (podmáčená smrčina potoční), 8G3 (podmáčená smrčina třtinová), 8R1(vrchovištní smrčina suchopýrová), 8R3 (vrchovištní smrčina borůvková) a 9R1 (vrchovištní kleč).
Kvalita a význam:
Rašeliniště Jizerky je v současné době chráněno v kategorii národní přírodní rezervace, což svědčí o jeho významu minimálně na celorepublikové úrovni. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších komplexů rašelinišť (zej. vrchovištního typu) s významným podílem přirozeného bezlesí, klečových porostů a rašelinných smrčin v Jizerských horách. Inverzní charakter lokality umožnil přirozený výskyt porostů s převahou smrku ztepilého (Picea abies). Některé z nich lze považovat za pravděpodobně původní. Řada přirozených bezlesí zejména rašelinných luk (např. Klugeho louka je největší vrchovištní loukou v Jizerských horách) hostí mozaiku společenstev svazů Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Leuko-Scheuchzerion palustris, Sphagnion medii a Oxycocco-Ericion. Výskyt vzácných a ohrožených rostlinných společenstev, zejména as. Drepanoclado fluitantis-Caricetum limosae, Scheuchzerio palustris-Sphagnetum cuspidati, Scirpo austriaci-Sphagnetum papillosi (resp. Eriophoro-Trichophoretum caespitosi) na velkých plochách. Vzácná rašeliništní květena zastoupená především druhy vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix), jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina), plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata), blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Vyskytuje se zde i řada zvláště chráněných druhů rostlin a druhů červeného seznamu ohrožené květeny ČR. Původní populace dvou vzácných jizerskohorských dřevin – břízy karpatské (Betula carpatica) a jalovce obecného prostředního (Juniperus communis subsp. alpina). Ekosystém štěrkovitých náplavů Jizerky a jejich přítoků s mozaikou převážně travnatých rostlinných společenstev. Význačná fauna bezobratlých s řadou reliktních druhů (pavouci, motýli, brouci). Z obratlovců je významná zejména stálá populace silně ohroženého tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a hnízdní výskyt bekasiny otavní (Gallinago gallinago).
Omezení:
Management uveden ve výčtu zastoupených biotopů.
Péče:
Dlouhodobým problémem negativně ovlivňujícím vegetaci je acidifikace prostředí způsobená letitým působením imisí. Radikální změny struktury lesních porostů způsobené nejméně dvěma stoletími lesního hospodaření vedly spolu s imisním zatížením a kalamitním výskytem hmyzích škůdců k velkoplošnému rozpadu lesních ekosystémů na náhorní plošině Jizerských hor. Tyto porosty byly následně holosečně odtěženy, čímž vznikly rozsáhlé imisní holiny. Rašeliniště Jizerky bylo těmito událostmi také postiženo, avšak díky statutu tehdejší státní přírodní rezervace tu nebyly odumírající porosty odtěženy. Dnes tyto fragmenty lesa poskytují mnohem lepší podmínky pro znovuzalesnění než zmíněné holiny. Imisní zátěž, i přes výrazné snížení, stále negativně ovlivňuje rozšíření a diversitu zejména mechorostů a lišejníků, a ale i zdravotní stav lesních porostů. Území je ovlivněno někdejšími výsadbami smrkových (Picea pungens) a borových exot (Pinus mugo, P. rotundata, P.contorta) a zjednodušenou věkovou, druhovou i prostorovou strukturou porostů (stejnověké, jednoetážové monokultury smrku). Právě nepůvodní borovice kleč a blatka můžou negativně působit na místní genové zdroje jizerskohorské kleče. Pro obnovu lesa v takovéto lokalitě je bezpodmínečně nutné použití autochtonního sadebního materiálu, jelikož domácí sorty lesních dřevin jsou nejlépe adaptovány na místní přírodní prostředí. Další nebezpečí, které může lokalitu teoreticky ohrozit, je i odvodňování zamokřených stanovišť a pokusy o zalesňování přirozených bezlesí, což snad díky stávající úrovni ochrany nenastane. Velké škody způsobují nadměrné stavy zvěře - okus a vytloukání mladých stromů a sešlap, kaliště a eutrofizace na přechodových rašeliništích a vrchovištích. Veškeré výsadby je proto nutno nákladně ochraňovat před zvěří (oplocenky, individuální ochrany). V zájmu ochrany přírody je nutné účinně usměrňovat turisticko-sportovní využívání krajiny.
