Charakteristika lokality:
Jádro lesního komplexu v masivu vrchu Homolka, zhruba 3,5 km jihovýchodně od Příbrazi a 3,5 km východně až severovýchodně od Libořez, asi 13 km J až JZ od Jindřichova Hradce.
Neživá příroda:
Základní charakteristika: Soubor přírodě blízkých smíšených porostů acidofilních a květnatých bučin s druhově početnou avifaunou a charakteristickou entomofaunou, vázanou na vývojově starší stadia lesa. Geologie: Území je součástí moldanubického plutonu, budovaného zde slabě porfyrickou muskovit-biotitickou žulou s výraznými žílami pegmatitu. Geomorfologie: Lokalita se nachází v geomorfologickém okrsku Homolka, který je jihozápadním výběžkem Novobystřické vrchoviny. Reliéf: Mohutný hřbet vrchu Homolka (615 m n. m.), protáhlý zhruba ve směru S-J, s plochými nevýraznými vrcholy a hřbety a s ojedinělými zaříznutými údolími v okrajových částech masivu. Na vrcholech jsou periglaciální modelací vypreparované mohutné mrazové sruby, skalní hradby a tory s lavicovitým rozpadem horniny a s rozvlečenými balvanitými sutěmi v podvrcholových partiích. Celkové výškové rozpětí lokality: 495-615 m n. m. Pedologie: Území se nachází v oblasti kambizemě dystrické, s přechody k podzolu kambizemnímu, na skalnatém terénu je vyvinut ranker kambizemní (až ranker). Krajinná charakteristika: Mohutný zalesněný hřbet, jihozápadní výběžek Novobystřické vrchoviny, se relativně strmě zdvíhá nad východním okrajem Třeboňské pánve a tvoří tak v pohledu od západu významnou krajinnou dominantu. Směrem k východu se poněkud pozvolněji svažuje do Číměřské kotliny. K západní části lokality v horní části potočního údolí těsně přiléhá malá bezlesá enkláva samoty Lesovny v Dubovici.
Kvalita a význam:
Porosty acidofilních a květnatých bučin jsou nejlépe vyvinuté v rámci přírodní rezervace Fabián a na svazích kóty Bublavá skála. Porosty mimo chráněné území jsou znatelně fragmentované, na části plochy s výrazně sníženou reprezentativností a zachovalostí. Reprezentativnost bučin je na části plochy snížena i poměrně hojným zastoupením dubu letního (Quercus robur), převážně uměle vysazovaným; místy však jeho výskyt působí dojmem výskytu přirozeného. Přesto se v rámci jižních Čech (kromě Šumavy, Blanského lesa a Novohradských hor) jedná o jeden z nejvýznamnějších komplexů přirozených smíšených lesů ve stupni podhorských bučin.
Omezení:
Při obnově preferovat maloplošnou clonnou seč s maximálním využitím přirozené obnovy buku (případně jedle). Při obnově zachovat určitý minimální podíl vybraných starých stromů, významných z hlediska entomologického a ornitologického až do stadia úplného rozpadu. Přirozenou obnovu doplňovat dle potřeby dosadbou jedle a minimálním podílem javoru klenu. Obmýtí 130-140 let, obnovní doba 30-40 let. Porosty v současné přírodní rezervaci a některé přirozené a věkově diferencované porosty i mimo ni (např. na svazích kóty Bublavá skála) ponechat dlouhodobě přirozenému vývoji.
Péče:
Nejvýznamnějším negativním jevem je relativně silná fragmentace přirozených lesních porostů (zejména mimo současné chráněné území), která má za následek vznik poměrně maloplošné porostní mozaiky tvořené zachovalými smíšenými porosty, čistými jehličnatými monokulturami (smrk, v nižších částech i borovice) a kulturními porosty s větší či menší příměsí buku, případně jedle a místy s poměrně silným zastoupením vysazovaného dubu letního. Na většině plochy vymezené lokality je však dosud zachován potenciál přirozené obnovy porostů a je jen žádoucí jej při jejich obnově racionálně a v co nejvyšší míře využít. Při nevhodné aplikaci obnovních clonných sečí může dojít k další nežádoucí fragmentaci zbylých přirozenějších porostů.
