slizečka chlupatá

Ekologie a biologie: Slizečka chlupatá se, až na ojedinělé výjimky, vyskytuje v jehličnatých nebo smíšených lesích pod smrky a jedlemi. Vyskytuje se zejména v pozdním létě a na podzim jak v přirozených a přírodě blízkých, ale také v člověkem ovlivněných porostech, kde roste téměř výhradně z ponořených kořenů živých či odumřelých jehličnanů (hl. jedle). Nálezy jsou nejčastěji na vápnitých, ale vzácně i kyselých půdách. Vytváří velmi charakteristické štíhlé lupenaté plodnice s dlouze kořenícícm třeněm a tmavě odstále chlupatým povrchem klobouku a třeně.

Celkové rozšíření: Slizečka chlupatá je v současnosti známá z několika desítek lokalit po celém území, zřejmě nejčastěji je nacházena v Moravském krasu.

Ohrožení: Ohrožena je zejména intenzifikací a změnami lesního hospodaření, dalším negativním faktorem může být plošný úbytek jedle z českých lesů.

Literatura: Antonín V. & Bieberová Z. (1995): Chráněné houby České republiky, EkoCentrum Brno, 88 pp.
Kotlaba F. (ed., 1995): Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Sv. 4. Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty. – Príroda, Bratislava, 220p.
Antonín V. (2006): Xerula melanotricha Dörfelt. – In: Holec J. et Beran M. (eds.), Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 24: 226
Antonín V. (2009): Distribution and ecology of Xerula melanotricha Dörfelt in the Czech Republic (Basidiomycetes, Physalacriaceae). - Acta Mus. Moraviae, Sci. Biol. 94: 127-135.

Autor popisu: Antonín V.