dlouhoretka krátkokřídlá

Ekologie a biologie: Biotop: Otevřená výslunná stanoviště na písčitém a sprašovém podkladu s velkými plochami bez vegetace, nebo s velmi řídkou vegetací. Substrát může být sypký, nebo tmelený, ale vždy jednotně jemnozrnný. Potrava: dospělci se živí nektarem z kvetoucích rostlin. Larvy požírají dvoukřídlý hmyz, zejména ovády a pestřenky. Vývoj: Jednogenerační (červen–srpen). Samice vytváří hnízdo na osluněném místě bez vegetace, které zásobuje potravou pro larvy.

Celkové rozšíření: Mediteránní. Jižní a střední Evropa, na východ až do Střední Asie. V jižní Evropě lokálně hojný druh, v celé střední Evropě druh mizející.

Rozšíření v ČR: V ČR původně hojně ve všech oblastech s vátými písky. V současné době je druh rozšířen na několika lokalitách v Ústeckém kraji na sekundárních biotopech nezarostlých výsypek a odkališť, a v CHKO České Středohoří. Na Moravě zbyla poslední malá populace na okraji NP Podyjí, kde se drží podél vyšlapaných cest.

Ohrožení: Druh je kriticky ohrožen zánikem, zarůstáním nebo zalesňováním vhodných biotopů. Počet jeho lokalit je nízký a jednotlivé lokality bývají často zasažené nevhodnou péčí, rekultivacemi a zalesňováním.

Péče o druh: Druh vyžaduje silné disturbanční zásahy, které blokují růst keřů, stromů, bylinného porostu na stepních biotopech a současně zajistit dostatečně velké nové a obnovované volné plochy substrátu. Jako vhodný management se zdá být občasné shrnutí drnu buldozerem či jinou těžkou technikou (případně automobily, nebo tanky atp.) Lokálně pomáhá i extenzivní pastva. Protože současné populace jsou značně izolované, měl by budoucí plán na záchranu tohoto druhu počítat s obnovením původních stanovišť výskytu a vytvořením nových: odstraněním výsadby stromů, zejména borovic, a neobnovením lesního porostu na původních dunách a jiných vhodných písčitých a sprašových biotopech. Takto by bylo možné využít zejména plochy pískoven, odkališť a výsypek s písčitým substrátem po ukončení těžebních aktivit. Tyto plochy by neměly být rekultivovány technickou rekultivací.

Literatura: Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví., 524 pp., Academia, Praha.

Autor popisu: Jakub Straka