piják lužní

Dermacentor reticulatus (Fabricius, 1794)
Říše:
Animalia
Řád:
Ixodida
Čeleď:
Ixodidae
piják lužní
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Grafy

Ekologie a biologie: Piják lužní je největší a nejnápadnější klíště v ČR. Je přenašečem psí babeziózy. Výskyt babeziózy logicky kopíruje rozšíření jejího přenašeče. Běžně se můžeme setkat s dospělci, nenápadné larvy a nymfy sají krev na volně žijících savcích a často žijí jen v hlodavčích norách. Pijáci jsou typičtí dvěma vrcholy výskytu a to v jarních a podzimních měsících. Během teplých zim je jejich výskyt na vhodných lokalitách skoro nepřetržitý, letní nálezy nejsou tak časté. Vrchol aktivity obvykle spadá do měsíců března-dubna a září-října, v závislosti na počasí. Na rozdíl o skrytě žijících larev, samci a samičky pijáků tráví většinu svého aktivního času čekáním na hostitele na vrcholcích vegetace, stéblech trav a nízkých keřích, a to především za teplých slunných jarních a podzimních dnů. Prochází-li vegetací s číhajícími pijáky větší zvíře (srna, jelen, divočák, pes) nebo člověk, pijáci aktivovaní otřesy vegetace přelezou na svého nového hostitele, k přichycení na člověka dochází jen ojediněle.
Rozšíření v ČR: Donedávna se vyskytoval jen na extrémním jihovýchodě Moravy, v posledních několika letech se šíří i v Čechách.

ESTRADA-PEÑA, A. et al. (2017). Ticks of Europe and North Africa: A Guide to Species Identification. Springer 404 pp.