stepník černonohý

Eresus sandaliatus (Martini & Goeze, 1778)
Říše:
Animalia
Řád:
Araneae
Čeleď:
Eresidae
stepník černonohý
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody
Odkazy na mapy výskytu

Grafy

Ekologie a biologie: Stepníci si hloubí v půdě přibližně 10 cm hluboké jednoduché svislé nory. Nory pavouci vystýlají pavučinou, ta pokračuje i na povrchu v podobě stříšky z jedné strany ukotvené k zemi. Pavouci stříšku maskují kousky detritu a zbytky kořisti a opatřují ji vysoce přilnavým kribelovým vlášením. Vedle ochrany nory před nepříznivými klimatickými podmínkami tak stříška slouží také k lovu kořisti. Nejpočetnější kořistí jsou mravenci, nutričně zásadní jsou však velcí brouci. Stepníci se živí však téměř vším, co se do jejich sítí chytí. Samci dospívají dříve a mají tříletý životní cyklus, kdežto samice čtyřletý. Proto bývají samci menší a v populaci jsou početnější než samice. Samci dospívají v srpnu, přezimují ve vlastních norách a v dubnu až červnu se vydávají hledat samice. Kopulace probíhá v noře, samec při ní zavádí do samice bulby střídavě. Po kopulaci zalepí epigynu rezavou tuhnoucí hmotou a tím zamezí možnost kopulovat s danou samicí ostatním samcům. Samec bývá často po kopulaci samicí sežrán. Ještě v červnu klade samice vajíčka, která uzavře do bílého čočkovitého kokonu. Před vylíhnutím zapřede vchodovou část nory vatovitým hedvábím. Po vylíhnutí larvální stádia vysají matku. Obvykle brzy na jaře se mladé nymfy rozlézají do okolí. Poté si vyhloubí vlastní nory, ve kterých v případě samic stráví zbytek života. Vyskytuje se především v suchých trávnících s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), v severní Evropě také často na vřesovištích.
Celkové rozšíření: Ze všech stepníků se tento druh dostal nejdále na sever, vyskytuje se v Dánsku, jižním Švédsku, jižní Anglii, Šlesvicko-Holštýnsku v Německu, a v západní části střední Evropy (ČR, Podunají v Bavorsku, rakouské Alpy, severní Francie). Ve Velké Británii monitorované populace čítající pouze několik desítek jedinců.
Rozšíření v ČR: Východní hranice areálu druhu prochází Čechami. U nás pouze na západním okraji teplé oblasti českého termofytika, konkrétně ve středním Povltaví (Cholín, Nová Rabyně), na některých křivoklátských pleších, v Českém krasu (Koda, Sv. Jan, Ostrý), na severním okraji Doupovských hor (Úhošť, Dubina), PP Milská stráň na okraji plošiny Džbán a na Manětínsku (Chlumská hora, Rabštejn).
Ohrožení: Kriticky ohrožený druh, který je spolehlivým indikátorem zachovalých stepních společenstev. Nejvíce ohrožen je zarůstáním biotopů a jejich celkovým úbytkem z krajiny.
Péče o druh: Vhodná je ochrana celého biotopu. Druh vyžaduje krátkostébelný rozvolněný trávník. V rámci managementu odstraňovat nálet dřevin a blokovat sukcesi stanovišť pastvou ovcí či pravidelným kosením.
Literatura: Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. P. Merrett (Ed.). Praha: Peres.
Machač O.: Natura Bohemica - Příroda České republiky. www.naturabohemica.cz
Nálezová databáze České arachnologické společnosti. www.cas.zlej.net
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Autor popisu: Tomáš Krejčí

ŘEZÁČ, M.; RŮŽIČKA, V. (2024). An updated checklist of spiders of Czechia. https://www.arachnology.cz/checklist-of-spiders-of-Czechia-26.html accessed on 5. 2. 2024.