Ekologie a biologie:
Adaptabilní druh preferující pastevní lesy, pařeziny a jiné rozvolněné lesní porosty od nížin do podhůří, kde loví housenky motýlů. Při kalamitním výskytu bekyně velkohlavé (Lymantria dispar) může být i dočasně lokálně hojný.
Celkové rozšíření:
Západopalearktický druh zasahující do severní Afriky (Maroko, Tunisko) a do západní Číny (Xinjiang). V Evropě je široce rozšířený (kromě Irska, Norska, Finska a severních oblastí Ruska) a ve střední Evropě je známý ze všech sousedních zemí.
Rozšíření v ČR:
V Čechách v současnosti velmi vzácný druh (např. České středohoří), na Moravě je o něco hojnější.
Ohrožení:
Příčiny ohrožení nejsou tak zjevné jako u krajníka zlatotečného (C. maderae), ale je pravděpodobné, že současná vzácnost druhu souvisí jednak s užíváním chemických prostředků na ochranu lesa, jednak s preferencí zapojených stejnověkých lesních porostů. Četnost druhu je také významně ovlivňována přirozenými výkyvy v populační dynamice bekyně velkohlavé.
Péče o druh:
Aktivní ochrana pravděpodobně spočívá v ponechání vybraných, plošně omezených kalamitních ohnisek bekyně velkohlavé bez zásahu. Rozhodující formou péče ale bezpochyby bude obnova a údržba rozvolněných lesních porostů, na které jsou vázány další kriticky ohrožené druhy hmyzu, například motýli.
Literatura:
Bousquet Y., Březina B., Davies A., Farkač J. & Smetana A. 2003: Carabidae: Carabinae: Carabini. Pp. 118–201. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 1. Archostemata – Myxophaga – Adephaga. Apollo Books, Stenstrup, 819 pp.
Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) 2010: Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. AOPK ČR, Praha, 445 pp.
Vigna Taglianti A. 2013: Fauna Europaea: Carabidae. In: Audisio P. (ed.): Fauna Europaea: Coleoptera 2. Fauna Europaea version 2.6.2, http://www.faunaeur.org (accessed 13 April 2017).
