jetel žíhaný

Ekologie a biologie: Roste na výslunných suchých stanovištích, obvykle s nezapojenou či mezernatou vegetací bylinného patra, na kamenitých nebo písčitých stráních, při okrajích nezpevněných cest nebo na sešlapávaných travnatých plochách apod., především na nevápnitých chudších půdách nebo zvětralinách čedičů
Jetel žíhaný je drobná jednoletá nebo dvouletá dvouděložná rostlina dosahující výšky nejvýše 30 cm. Květenství růžových květů jsou přisedlá v úžlabí listů a částečně překrytá rozšířenými palisty podpůrných listů, palisty obvykle s výraznou červenou žilnatinou.

Celkové rozšíření: Vyskytuje se vzácně v teplejších oblastech ČR. Těžištěm výskytu je východní část Doupovských hor a navazující Žatecko. Několik lokalit je na Plzeňsku, v Českém krasu, na severozápadním okraji Prahy, na Kladensku a Znojemsku. Jinde jen ojediněle, ve většině oblastí ČR zcela chybí.
Celkové rozšíření druhu: ostrůvkovitě v západní, střední, východní a jižní Evropě, Balkán, Turecko, Krym, Irák, severní Írán, předhůří Kavkazu, ostrovy ve Středozemním moři, sever Afriky (Alžír, Tunisko, Maroko), Kanárské ostrovy, Madeira.

Ohrožení: Sukcesní změny na stanovištích (zarůstání nelesních stanovišť lesem, expanze konkurenčně silnějších rostlin bylinného patra), eutrofizace. Absence dřívějšího tradičního zemědělského hospodaření, díky němuž v krajině převládala drobná mozaika ploch s různou intenzitou a způsobem hospodaření, včetně sešlapávaných nebo občasně mírně narušovaných ploch. Invaze nepůvodních konkurenčně silných druhů, především vlčího bobu mnoholistého (Lupinus polyphyllus).

Literatura: Kubát K. (2003) Trifolium L. – jetel, 462–481 pp. – In: Hejný S., Slavík B. (ed) (2003): Květena České republiky 4. Academia, Praha.
Tájek P. (2009) Doupovské hory – významné útočiště jetele žíhaného? – Arnika, přírodou a historií Karlovarského kraje 2009/2: 25–28.

Autor popisu: Přemysl Tájek