pampeliška besarabská

Ekologie a biologie: Pampeliška besarabská je vytrvalá bylina striktně vázaná na zasolené půdy (je tzv. obligátním halofytem). Roste především na narušovaných místech ve vlhčích typech slaniskových trávníků.

Celkové rozšíření: Je druhem s eurasijským kontinentálním areálem. Vyskytuje se od panonské části střední Evropy přes Rumunsko a jih východní Evropy až po jihozápadní Sibiř a sever Střední Asie. Izolovaně roste v Čechách a ve Francii, kde ji najdeme na jediné reliktní lokalitě.
V České republice je historicky známa z řady míst v oblastech s výskytem zasolených půd či vývěrů slaných minerálních vod v severozápadních Čechách a na jižní Moravě. Na většině českých i moravských lokalit však vyhynula. Dosud roste např. na zbytcích slanisek u Sedlce a Dobrého Pole na Mikulovsku.

Ohrožení: Ohrožení pampelišky besarabské u nás souvisí s celkovým ohrožením slanisek, která si prošla velkou krizí v druhé polovině 20. století, kdy vlivem scelování pozemků a intenzifikace zemědělství většina z nich zanikla. Slaniska jsou totiž vázaná na fungující vodní režim, který byl během výše uvedených změn často narušen tvorbou odvodňovacích a zavlažovacích kanálů. Další ranou pro zbytky slanisek pak bylo upuštění od hospodaření. Slaniska s narušeným vodním režimem je totiž nutné udržovat pastvou, aby se v nich udržely konkurenčně slabé halofilní druhy.

Literatura: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š., Procházka F. (1999) Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. Príroda a. s., Bratislava
Danihelka J., Chrtek J. jun., Kaplan Z. (2012) Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 84: 647–811
Grulich V., Chobot K. (eds) (2017) Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. Příroda. 35: 1–178. AOPK ČR, Praha
Meusel H., Jäger E.J., Rauschert S., Weinert E. (eds) (1965–1992) Vergleichende Chorologie der Zentraleuropäischen Flora. I–III. Gustav Fischer Verlag, Jena
http://botany.cz/cs/taraxacum-bessarabicum/ (17. 11. 2017)

Autor popisu: Helena Prokešová