všivec krkonošský

Ekologie a biologie: Všivec krkonošský roste v terénních depresích na místech s vyšší sněhovou pokrývkou – vyhledává spíše okraje sněhových vyležišť na prameništích, přechodových zónách rašelinišť, zrašelinělých a podmáčených plochách v okolí sezónních i trvalých potůčků nebo mokvavých skal. Nejedná se však o druh přímo vázaný na sněhová vyležiště. Tato vytrvalá rostlina patří mezi poloparazitické rostliny bez specifického hostitele, ale s možností napojení na širokou škálu hostitelů od kapraďorostů až po dřeviny. Rozmnožuje se hlavně vegetativně, v menší míře i generativně, semena rozšiřuje hmyz.

Celkové rozšíření: Všivec krkonošský pravý je endemický krkonošský podruh, který pravděpodobně vznikl na konci doby ledové z arkticko-alpínského taxonu Pedicularis sudetica (tento taxon se rozpadá na 8 poddruhů včetně izolovaného krkonošského taxonu). Většina lokalit leží na české straně Krkonoš, jen malá část lokalit se nachází na polské straně hor.

Rozšíření v ČR: V současné době je evidováno dvanáct lokalit všivce krkonošského, všechna naleziště leží v subalpínském a alpínském stupni Krkonoš.

Ohrožení: Všivec ohrožuje jakákoliv změna pedologických, klimatických, hydrologických a vegetačních poměrů na lokalitách a veškeré lidské aktivity. V současné době patří mezi nejohroženější lokality ty, které leží v bezprostřední blízkosti Luční boudy, a to z důvodů zvýšeného turistického ruchu (pojíždění vozidel, pohyb návštěvníků mimo značené cesty, venčení psů aj.). Dále jsou v potenciálním ohrožení některé lokality v karech Úpské jámy, kde hrozí stržení drnů a kamenů při přívalových deštích, lavinách a při jarním tání. Někdy dojde i k přímému poškození rostlin okusem a sešlapem jelení zvěří. Naštěstí nejsou tyto jevy příliš časté a nemají zatím vážnější dopad na populaci. I když všivec roste v I. zóně Krkonošského národního parku s nejpřísnějším ochranným režimem, došlo v minulosti v rámci vysokohorského zalesňování k osázení některých jeho lokalit.

Péče o druh: Všivec krkonošský v současné době nevyžaduje žádný speciální management. Na lokalitě Rennerovka je třeba sledovat vliv výsadeb kosodřeviny, lokálně (v případě nadměrného okusu zvěří) lokalitu zabezpečit způsobem odpuzujícím zvěř (např. kolíky s ovčí vlnou). Na Luční boudě by měli být návštěvníci informováni propagačním materiálem o výskytu ohroženého druhu v bezprostředním okolí boudy i nebezpečí jeho poškození.

Autor popisu: Dana Turoňová, Zita Červenková