Ekologie a biologie:
Stanovištěm tořiče hmyzonosného jsou xerotermní trávníky, lesostepi, světlé borové lesy; roste na opukách, vápencích, vápnitých pískovcích, na půdách bohatých vápníkem, výhřevných, vysýchavých, humózních, často skeletovitých.
Tořič hmyzonosný, podobně jako ostatní druhy tořičů, neláká opylující hmyz k návštěvě svých květů na nektar, ale tvarem svých květů, zbarvením a vůní napodobující samičky opylovačů připravené k páření. Tento jev vede k extrémní specializaci na konkrétního opylovače a může se podílet i na silném ohrožení našich zástupců rodu tořič. Vytrvalý druh 12 až 35 cm vysoký.
Celkové rozšíření:
Tořič hmyzonosný je evropským druhem, na sever roste po Irsko, Skotsko, Norsko, Pobaltí a západní Rusko, na jih po severní Španělsko, jižní Itálii, Rumunsko a střední Řecko.
Tořič hmyzonosný se vyskytuje pouze v Čechách, na Moravě chybí. V Čechách se většina lokalit koncentruje na území mezi Litoměřicemi, Úštěkem a Štětím, dále se jednotlivé lokality objevují ve středních Čechách až po Rožďalovickou tabuli, k západu do Milešovského středohoří. Izolovaný výskyt byl zjištěn v jihozápadních Čechách (PR Milčice u Sušice, EVL Opolenec).
Ohrožení:
Podobně jako u dalších druhů orchidejí, spočívá ohrožení tořiče hmyzonosného zejména ve změnách a destrukci přirozených stanovišť. Druh nesnáší minerální hnojení, mizí též v důsledku postupující sukcese (zarůstání dřevinami) po ukončení obhospodařování na lokalitách. Druh je silně závislý na mykorhize, není vyloučen negativní vliv imisí na houbovou složku mykorhizy.
Literatura:
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha
Průša D. et al. (2005) Chráněné rostliny České a Slovenské republiky. Computer Press, Brno
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds.) (2010) Květena České republiky 8. Academia, Praha
