jazýček jadranský

Ekologie a biologie: Jazýček jadranský je druh vyhledávající polostinná stanoviště světlých šípákových doubrav, lesních lemů a xerotermních křovinatých strání s nepříliš hustým bylinným patrem. Vyznačuje se malou konkurenční schopností, a proto zaujímá místa hlavně v rozvolněných porostech společenstva válečky prapořité a kostřavy žlábkaté. Dává přednost vysychavým a mělkým kamenitým půdám, spíše bazickým až neutrálním a jen výjimečně obsazuje mírně kyselé substráty. Vytrvalý, teplomilný druh vytváří na podzim přízemní listové růžice, které mohou v příznivých klimatických podmínkách dorůstat i přes zimní období. Nejsilnější růžice vykvétají v následujícím roce, ostatní koncem jara a začátkem léta zasychají (přizpůsobení středozemským podmínkám). Jazýček dorůstá výšky 20-60 cm, kvete od konce června do poloviny července, květy mají zajímavý, nezaměnitelný vzhled a jsou opylovány hmyzem. Rozmnožuje se hlavně semeny, výjimečně i vegetativně hlízami. Klíčení velmi drobných semen a růst semenáčků není možný bez endotrofní mykorrhizy.

Celkové rozšíření: Mediteránní středoevropský druh má těžiště rozšíření v Itálii, Slovinsku a Chorvatsku, kde roste v pahorkatinách a podhorských až horských oblastech. K severu postupuje do východního Rakouska, západního Maďarska a nejblíže našich hranic se vyskytuje na, jihozápadním Slovensku.

Rozšíření v ČR: U nás byl jazýček vždy vzácný, v minulosti rostl na Pálavě, v Podyjí, na Hádech u Brna a u Židlochovic. V Čechách byl nalezen kdysi jen pod Milešovkou. V současnosti jsou známé čtyři lokality na Moravě. Nejdéle je známý výskyt u Ketkovic, na okraji přírodní rezervace Oslava-Chvojnice, kde na třech mikrolokalitách se nachází celkem okolo 30-40 jedinců. Po roce 2010 byly objeveny další lokality - u Vyškova, v údolí řeky Rokytné nedaleko obce Šemíkovice a na Znojemsku u Hnanic.

Ohrožení: Obecně je jazýček ohrožený změnami stanoviště, špatně snáší extrémní klimatické podmínky a ustupuje při zarůstání a větším zastínění stanovišť. Jeho lokality mají vysokou návštěvnost a protože jsou semenáčky snadno přehlédnutelné, může dojít i k jejich poškození. Vzhledem k malému počtu rostlin je v populaci každé poškození (i různými náhodnými vlivy) velmi citelně znát.
Od doby objevení druhu na lokalitě u Ketkovic prošel tento taxon různými kritickými údobími. V 60. letech minulého století vznikla na místech s výskytem jazýčku jadranského rozsáhlá holoseč, která byla do tří let znovu zalesněna. Po tomto drastickém zásahu se druh na lokalitě téměř 20 let neobjevil. Znovu byl jeho výskyt potvrzen až teprve v roce 1981, kdy byl nalezen jediný exemplář. Do roku 2003 se početnost populace pomalu zvedala až na maximálně zjištěný počet 44 jedinců. Avšak v roce 2003 za silných a dlouhotrvajících holomrazů, jarních a letních vysokých teplot (30°C a vyšší) a dlouhotrvajícího sucha (květen – září) byly na lokalitě pozorovány pouze dvě rostliny. V dalších letech se naštěstí počty vrátily téměř k předchozím průměrům.

Péče o druh: V roce 2002 byl na lokalitě u Ketkovic proveden rozsáhlý management, který spočíval v celkovém prosvětlení stromového a keřového patra. Přednostně byly odstraněny porosty trnovníku akátu, svídy červené a ptačího zobu. Travnaté porosty byly pokoseny, shrabány a veškerá hmota z území odstraněna. Zachování druhu vyžaduje, aby v tomto způsobu péče bylo přiměřeně pokračováno i v dalších letech. Všechny práce je však nutné provádět ve spolupráci se znalcem druhu. Pro zamezení vstupu je jedna z mikrolokalit ohrazena a uvažuje se o jejím oplocení, v době květu je prováděna strážní služba. Tři mikropopulace jazýčku jsou již dlouhodobě monitorovány.

Literatura: http://www.prirodavysociny.cz/cs/druhy/778/jazycek-jadransky (19. 10. 2020)
https://www.nppodyji.cz/botanici-v-podyji-nasli-vzacnou-orchidej-naposledy-ji-tu (19. 10. 2020)

Autor popisu: Dana Turoňová, Pavel Martinec