plavuník Øllgaardův

Ekologie a biologie: Jedná se pravděpodobně o druh vzniklý křížením mezi plavuníkem alpínským (Diphasiastrum alpinum) a plavuníkem cypřiškovitým (D. tristachyum). Plavuník Oellgaardův roste v nadmořských výškách od 760 do 1300 m. Vyskytuje se na vřesovištích, v řídkých lesích (často s příměsí borovice) i na obnažených místech bez vegetace na chudých kyselých půdách, dále na surovém humusu v ne zcela zapojených společenstvech s dominantními drobnými keříky vřesu a borůvky. Vždy se však jedná o místa vzniklá sekundárně, zejména lidskou činností. Plavuník Oellgaardův nebyl zatím nikde nalezen samostatně bez přítomnosti rodičů.
Nejčastějšími místy jeho výskytu jsou sjezdovky. Vytrvalý druh vysoký 10 až 25 cm.

Celkové rozšíření: Rozšíření plavuníku Oellgaardova není zatím dostatečně známo. Jeho typové naleziště leží v Centrálním masivu ve Francii. Další naleziště jsou známa už jen z Krkonoš, Českého lesa a z rakouské strany Šumavy, která tvoří východní hranici dosud známého celosvětového rozšíření tohoto druhu.
V ČR se vyskytuje velmi vzácně – Český les, Šumava, Krkonoše a Hrubý Jeseník.

Ohrožení: Plavuník Oellgaardův, podobně jako i jiní zástupci rodu, je vázán na stanoviště s neúplně zapojenou vegetací, tedy většinou na iniciální fáze sukcese na místech, kde z nejrůznějších příčin došlo k destrukci vegetace. Vzhledem k malé konkurenční schopnosti nemůže růst ve společenstvech, která mají stoprocentní pokryvnost, nebo na místech zastíněných dřevinami. Na druhou stranu, zánik lokalit je z hlediska životního cyklu druhu zřejmě přirozeným jevem – plavuníky tvoří obrovské množství lehkých spor, které jsou snadno šířeny vzduchem, takže když některá z lokalit zanikne, časem se opět objeví nová.
Tento druh se často vyskytuje na sjezdovkách, které se z hlediska blokování sukcese jeví jako jedno z mála stabilních managementových opatření. Dochází na nich k udržování bezlesí a především k výraznému narušování stanovišť, což jsou pro plavuníky ideální podmínky.

Literatura: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (1999) Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. Príroda a. s., Bratislava
Dvořáková K. (2012) Hybridizace a mikroevoluční vztahy u středoevropských zástupců rodu Diphasiastrum Holub. Diplomová práce
Hejný S. & Slavík B. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky. Vol. 1. Academia, Praha
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha
Procházka F. & Harčarik J. (1999) New localities of Diphasiastrum species in the Krkonoše Mts and elsewhere in the Czech Republic where three or more species of this genus are recorded. Presila 71: 193–215
Urfus T., Vít P. (2009) Plavuníky – tajemní návštěvníci z pravěku. Živa 6/2009: 251–253

Autor popisu: Jarmila Kostiuková