Ekologie a biologie:
Stanovištěm zeměžluče přímořské slatinné jsou slaniska, obnažené, často mírně nebo silně zasolené břehy rybníků a odvodňovacích příkopů, zasolené vlhké písčiny, obnažené a zraňované minerálně bohaté zasolené půdy, zvláště podél cest a na mýtinách nížinných lesů, slabě zasolené slatinné louky a dříve i černavy.
Tato dvouletá, vzácně jednoletá bylina, vysoká 5 až 34 cm, která se rozmnožuje výhradně generativně, je závislá na pravidelném vytváření nových stanovišť narušováním vegetace slatinných a zasolených míst a zraňováním půd. Kvete od července do září.
Celkové rozšíření:
Areál zeměžluče přímořské slatinné zaujímá Střední Evropu (převážně Braniborsko, Čechy a panonská oblast), dolní Don, Povolží a severozápadní část Střední Asie.
V ČR roste zeměžluč přímořská slatinná výhradně v termofytiku, kde se zejména v nejteplejší pahorkatině vyskytovala dříve roztroušeně, nejčastěji ve středním Polabí, v jižní části Rožďalovické pahorkatiny, v okolí Opočna a hlavně na Moravě v Hustopečské pahorkatině. V současné době je na hranici vyhynutí, po roce 2000 byla nalezena jen na několika málo lokalitách – Všetatská černava, Hrabanovská černava a Polabská černava ve středním Polabí a několik míst v navazující Rožďalovické tabuli (Milčice u Peček, NPP V jezírkách u Velimi, Nouzov u Dymokur, PR Proudnický rybník u Žiželic).
Ohrožení:
Většina lokalit zeměžluče přímořské slatinné zanikla následkem sukcese při změnách v obhospodařování, odvodnění nebo při přeměně travních porostů na polní kultury.
Literatura:
Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (1999) Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. Príroda a. s., Bratislava
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha
Slavík B. (ed.) (2000) Květena České republiky. Vol. 6. Academia, Praha
