Ekologie a biologie:Ekologické nároky kobylky zavalité jsou velmi málo známy a pravděpodobně jsou velmi specifické, zejména mezoklimaticky. V ČR obývá především horské a podhorské louky a travnaté stráně, jen vzácně byla dříve zjištěna i v nížinách (i 200 m n. m.). Jako optimální biotop se jeví extenzivně obhospodařované mezofytní louky s vyšším a hustým porostem, přičemž bylinná skladba pravděpodobně není klíčovým faktorem.Z hlediska potravní biologie se jedná o býložravý, zřejmě široce polyfágní druh. Dospělci se vyskytují od konce května do září, s vrcholem výskytu v druhé polovině června. Ve vyšší luční vegetaci sedávají nehnutě a spoléhají na ochranné zbarvení, samce však prozradí jejich velmi hlasitý zpěv. Vajíčka jsou hnědá, plochá, z boku oválná, asi 5 mm dlouhá a jsou samicemi kladena hluboko do půdy. Samci vydávají charakteristické dlouhé a na louce nepřeslechnutelné cvrčení, ve kterém se střídá 5 různě znějících a různě dlouho trvajících částí. Ty se po zhruba 20–30 s opakují, přičemž monotónní cvrčení (10–15 s) je nejprve prokládáno pronikavými tikavými zvuky, pak nahrazeno rychlým „tikáním“, které pak zase buď plynule, nebo jakoby s krátkou odmlkou přechází do vytrvalého cvrčení. V průběhu cvrčivé části jsou sloky opakovány rychlostí ca 15–35 slok/s. Frekvenční rozsah je přibližně 8–30 kHz, s maximem okolo 15 kHz.
Celkové rozšíření:Evropský montánní druh rozšířený v Pyrenejích, Alpách, Karpatech a balkánských pohořích.
Rozšíření v ČR:V ČR se jedná o velmi vzácný druh. Nejpočetnější je na několika lokalitách v CHKO Bílé Karpaty, které tvoří výběžek jeho souvislého areálu. Kromě toho se kobylka zavalitá vyskytuje na dvou izolovaných reliktních lokalitách mimo hlavní areál výskytu: v Čechách v okolí Jičína a ve Slezsku v podhůří Jeseníků nedaleko Zlatých Hor.
Ohrožení:Druh ohrožený z důvodu specifických nároků na prostředí, limitované nabídce vhodných biotopů a jejich ohrožení zarůstáním či nevhodným managementem (plošné strojové kosení resp. intenzivní pastva dobytka).
Péče o druh:Dobré podmínky nalézá na nepravidelně kosených květnatých loukách a extenzivních pastvinách, resp. částech pastvin vyhledávaných dobytkem jen nepravidelně. Vhodnou péčí o obsazené lokality je buď extenzivní pastva, nebo mozaikovité sečení. Při sečení musí být ponechávány široké okraje i nesečené pásy či enklávy v lukách, ty z roku na rok střídat. Klíčové je vynechávání seče v červnu až červenci a ponechávání neposečených částí. Celoplošné letní posečení louky s místem výskytu je fatální a stejně tak intenzivní pastva hovězího dobytka.
Literatura:KOČÁREK. P., HOLUŠA J., VLK R., MARHOUL P., 2013. Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky, Atlas. Praha: Academia, 288 s.
Autor popisu:Robert Vlk
KOČÁREK, P.; HOLUŠA, J.; VLK, R.; MARHOUL, P. (2013). Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Vydání 1. Praha: Academia. 288 s., CD.