perlorodka říční

Ekologie a biologie: Perlorodka říční je druhem chladných, čistých a málo úživných (oligotrofních) vod potoků a menších řek ve vyšších polohách. Téměř výlučně se jedná o toky, pramenící na geologickém podloží s nízkým obsahem vápníku. Její existence je závislá na specifickém přírodním společenstvu celého povodí a to jak z hlediska zdrojů potravy, tak i z hlediska reprodukce.Jedinci tohoto druhu se živí filtrací planktonu a detritu z vody. Oligotrofní toky jsou na živiny velmi chudé a proto jsou přírodní společenstva osídlující takové prostředí závislá zejména na potravních zdrojích nacházejících se mimo vodní prostředí. Výskyt perlorodky je dále závislý na tahových cestách lososa obecného a výskytu pstruha potočního, kteří jsou dočasnými hostiteli jejích larev. V početných koloniích jsou jedinci tohoto druhu odděleného pohlaví, ale řídce roztroušení mlži mohou být hermafroditní. Z oplozených vajíček se vyvíjejí invazní larvy zvané glochidie, kterých v létě samice vypouští do vody velké množství. Na stanovištích přírodě blízkých se jedinci přirůstající relativně pomalu dožívají až 140 let. V úživnějším (mezotrofním) prostředí se naopak vyskytují formy rychleji rostoucí, avšak krátkověké, dožívající se 30 - 50 let.

Celkové rozšíření: Perlorodka říční je holarktickým prvkem severnější Eurasie a Severní Ameriky. V Evropě se její areál rozšíření rozprostírá od Španělska přes západní Pyreneje, Bretaň, Normandii, Ardeny, britské ostrovy a střední Evropu až do severní Evropy, kde ve Skandinávii a severním Rusku je těžiště evropského rozšíření.

Rozšíření v ČR: Na našem území se perlorodka vyskytuje v povodí horního toku Vltavy (dříve i Otavy), Blanice, Malše a jejich přítocích. V jihočeské Blanici se doposud zachovala nejpočetnější středoevropská populace tohoto kriticky ohroženého mlže. Fragmenty původních populací se zachovaly též v přítocích saské Saale, které tvoří státní hranici mezi Českou republikou, Bavorskem a Saskem. Početně nižší výskyty byly známy a dosud přežívají ve dvou potocích pramenné oblasti Želivky. V posledních 30ti letech zanikly populace perlorodky říční na některých tocích na Frýdlantsku a v Rychlebských horách v povodí Odry.

Ohrožení: Populace perlorodky říční jsou ohroženy zejména znečištěním vody a nepříznivými změnami půdních a vegetačních poměrů a způsobů hospodaření v povodí. Velkoplošné formy zemědělského hospodaření, systematické odvodňování, změny původní skladby lesů na převážně smrkové monokultury, používání těžké techniky stejně jako všechny postupy vedoucí k nadměrnému zvyšování eroze jsou rizikovými faktory.

Péče o druh: Zejména důležitá je péče o biotopy v celém ekosystému oligotrofního povodí zahrnující revitalizaci toků a pramenišť, kosení vegetace a úpravy složení lesních porostů v okolí toků. V souladu se schváleným záchranným programem perlorodky říční spočívá podpora populací druhu i v polopřirozeném odchovu.

Literatura: Beran L. 2002: Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam (Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List). – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp.
Hruška J. 1995: Program Margaritifera.– Záchrana genofondu oligotrofních vod v ČR metodou aktivní ochrany biotopu a populace perlorodky říční - výsledná zpráva za období 1993 - 1994. Manuscript, depon. in AOPK, Praha, 108 s.
Hruška J. 2000: Projekt komplexní péče o NPP Blanice.- Závěrečná zpráva za období 1996 – 1999. Manuscript, depon. in AOPK, Praha, 101 s.
Hruška J. 2001: Záchranný program perlorodky říční v NPP Blanice. – Závěrečná zpráva za rok 2000. Manuscript, depon. in AOPK, Praha, 21 s.

Autor popisu: Alois Pavlíčko