Ekologie a biologie:
Středně velký plch (hmotnost 60-140 g) s nápadným zbarvením. Typický je pro něj černý pruh po obou stranách hlavy táhnoucí se od očí až ke krku, velké ušní boltce a osrstěný ocas, který je zakončený černobílou štětičkou a je vždy kratší než tělo. Není tak výrazně vázán na lesní biotop jako jiné druhy našich plchů, výrazná je u něj především preference členitých skalnatých, kamenitých a suťových stanovišť, příležitostně se vyskytuje i na pasekách, v sadech či zahradách nebo využívá různá osamělá stavení. Jedná se o nočního živočicha, z našich druhů plchů tráví nejvíce času na zemi (staví si letní hnízda mezi kameny nebo v keřích) a jeho potrava je převážně živočišná. Tvoří ji hlavně různé druhy bezobratlých živočichů a jejich larev, ale i vajíčka a mláďata ptáků nebo drobní savci. Z rostlinné stravy konzumuje různá semena a plody, na které se zaměřuje většinou až koncem léta a na podzim. Zhruba od října do dubna plch zahradní zimuje v dutinách stromů, norách jiných hlodavců, ve skalách, srubech nebo hnízdních budkách. Hnízdo si vystýlá a může v něm zimovat i více jedinců. Samice mívá jen jednou do roka cca 3-6 mláďat, rodí je většinou v květnu až červnu, osamostatňují se po dvou měsících a pohlavně dospívají až po prvním přezimování.
Celkové rozšíření:
Rozšíření plcha zahradního spadá především do jižní a západní Evropy (Španělsko, Portugalsko, Francie, Německo, Itálie), včetně ostrovů západního Středomoří. Dále na východ už je areál spíš ostrůvkovitý, např. v jižním Finsku, Rusku západně od Uralu, jižním Polsku, Rumunsku nebo na chorvatském pobřeží.
Rozšíření v ČR:
V ČR končí souvislý západoevropský areál rozšíření plcha zahradního, vyskytuje se jen v západním pohraničí (Šumava, Český les, Krušné hory, Labské pískovce) a na západním okraji Brd.
Ohrožení:
Populace v západní části areálu jsou poměrně stabilní, ve východní části areálu však došlo v posledních cca 30 letech k výraznému úbytku, druh je tedy zařazen v kategorii IUCN „téměř ohrožený.“ Plch zahradní je nejvíce ohrožen úbytkem vhodných biotopů (snižování členitosti a diverzity lesů, zarůstání suťových stanovišť, hrubší krajinná mozaika). Z některých oblastí (např. Korsika) je jako ohrožující faktor udávána také přímá kompetice s potkany. V případě výskytu v sadech či zahradách je možné, že je lokálně považován za škůdce a pronásledován.
