kočka divoká

Ekologie a biologie: Kočka divoká obývá především zalesněné oblasti s členitějším reliéfem (skalní úkryty) anebo s dostatkem doupných stromů s prostornými dutinami, kterých využívá k úkrytu. Výškové maximum výskytu sice sahá až do 1600 m n. m., avšak většina nálezů se soustřeďuje do rozmezí 300 – 800 m n. m., což odpovídá rozšíření doubrav a bučin, resp. jedlobučin (vegetační pásma 2-4 v lesnické typologii), a za optimum lze považovat teplejší polohy do 400 m n. m. V místech hojnějšího výskytu kočka divoká ovšem osídluje mnohem širší spektrum biotopů včetně úkrytů v hospodářských stavbách, stodolách apod. Z abiotických faktorů ovlivňujících výskyt kočky divoké je třeba zmínit zejména výšku sněhové pokrývky (větší množství sněhu jí ztěžuje pohyb v terénu; jako optimum se jeví sněhová pokrývka do výšky 10-20 cm). Z biotických činitelů je třeba na prvním místě uvést rysa ostrovida, který je všeobecně pokládán za jednoho z hlavních (ne-li jediného) predátorů kočky divoké (přestože oba druhy dělí i určitá stanovištní bariéra).

Celkové rozšíření: Palearktický druh, z jehož někdejšího souvislého areálu sahajícího od britských ostrovů až do střední Asie a severní Afriky zůstaly v Evropě pouze oddělené ostrůvky výskytu (zejména Skotsko, Pyrenejský poloostrov, východní Francie, Německo, Slovinsko, Karpaty a balkánská pohoří), v posledních desetiletích se však daří opětovným vypouštěním leckde trvalý výskyt obnovit.

Rozšíření v ČR: Původní populace byla vyhubena v Čechách na přelomu 18. a 19. století, později se občas objevovali pouze zatoulaní jedinci neznámého původu (např. v r. 1952 u Telnice v Krušných horách). Traduje se, že ve Slezsku a zvláště na východě Moravy (zejména v Moravskoslezské Beskydy až Bílé Karpaty) se zřejmě řídce vyskytuje dodnes, avšak konkrétní informace z posledních 10-15 let fakticky chybějí. Stejně tak nebyla dosud podrobeny kritické analýze (determinační i časoprostorové) historické nálezy druhu na našem území. V 70. letech 20. století byla neúspěšně vysazena na Šumavě (v Královském Hvozdu), nyní se zvyšuje pravděpodobnost jejího opětovného výskytu v důsledku prosperující vysazené populace v Bavorsku. V roce 2007 byla též pozorována na rakouské straně Podyjí.

Ohrožení: Pravděpodobně největším ohrožení pro tuto divokou šelmu představuje křížení s její domácí příbuznou a ztráta jejího přirozeného prostředí. V dnešní pozměněné evropské krajině představují pro kočku divokou také ohrožení frekventované silnice, střet s autem je jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Objevují se ale také případy “chybného odstřelu"- záměna kočky divoké za domácí kočku při běžném výkonu mysliveckého práva.

Péče o druh: Podpora šetrného lesnického hospodaření v oblastech výskytu kočky divoké. Ochrana migračních koridorů a v případě rekonstrukcí a budování liniových staveb zachovávat průchodnost těchto staveb pro všechny typy živočichů.

Autor popisu: Vladimír Hanzal, Lenka Tomášková