šakal obecný

Canis aureus Linnaeus, 1758
Říše:
Animalia
Řád:
Carnivora
Čeleď:
Canidae
šakal obecný
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Atlasy a areály rozšíření v ČR

Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2007); Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2013). (elektronický zdroj, výsledky sledování stavu druhů dle čl. 11 Směrnice o stanovištích). AOPK ČR
Stáhnout mapu

Odkazy na mapy výskytu

Grafy

Hodnocení stavu z hlediska ochrany

Ekologie a biologie: Šakal je podobně jako liška potravní oportunista schopný přežívat v celé škále biotopů, preferuje ale otevřené plochy a lesům se vyhýbá. Je aktivní převážně v noci, živí se živočišnou i rostlinou potravou, často mršinami uhynulých zvířat. Tvoří monogamní páry, samice rodí většinou 3-6 štěňat.
Celkové rozšíření: Vyskytuje se na velkém území od střední a jihovýchodní Evropy, přes Arabský poloostrov, jižní Asie, na východě zasahuje až do Thajska. V posledních letech se výrazně šíří na západ a na sever a opakovaně byl zjištěn dokonce až v Estonsku a v Nizozemsku.
Rozšíření v ČR: Neexistují historické doklady o výskytu šakala v ČR. Rozšířil se k nám až během expanze z Balkánu, první doložený výskyt je z roku 2006, výskytů poté značně přibylo. První potvrzené rozmnožování bylo zjištěno v roce 2017 v bývalém vojenském prostoru v Milovicích. Výskyt je u nás vzácný, ale může se objevit víceméně kdekoliv, doložen byl i na okraji Prahy.
Ohrožení: Jako nově příchozí druh, který se šíří u nás není bezprostředně ohrožen.
Literatura: Anděra M. & Červený J. (2009): Velcí savci v České republice – Rozšíření, historie a ochrana. 1. Sudokopytníci. 87 pp., Národní muzeum, Praha.

Anděra M. Gaisler J. (2012): Savci České republiky – popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia, Praha. 285 pp.