Ekologie a biologie:
Jedná se o druh světlých a řídkých listnatých lesů, adaptovaný na dnes již zaniklé typy hospodaření, které udržovaly rozvolněnou strukturu jeho biotopů. Dnes jsou jeho obývaným habitatem především starší řídké porosty s převahou dubu, zápojem stromového patra 60-70 %, přítomným ale nikoli hustým keřovým patrem (5-10 %, nejčastěji 5-7 m vysoké keře zmlazující lípy), a bohatým ale nezapojeným bylinným patrem (50-80 %), na němž se zhruba z 50 % podílejí byliny (kontinentální teplomilné doubravy, panonské teplomilné doubravy a rozvolněné ekotony orchidejových luk a rozvolněných doubrav).
Celkové rozšíření:
Okáč jílkový je eurosibiřský druh, který je rozšířen ostrůvkovitě od Pyrenejí přes Francii, střední a východní Evropu, severní Balkán a jižní Skandinávii, přes evropské Rusko a Sibiř (tzv. jižní lesní a lesostepní zóna) po Dálný východ, Sachalin, Kurily a Japonsko.
Rozšíření v ČR:
V první polovině 20. století ostrůvkovitě v nížinných a pahorkatinách územích ČR. Současné rozšíření však představuje pouze zlomek původního areálu. Během druhé poloviny 20. století vyhynul v Čechách. Na Moravě byl v minulosti rozšířen více, do druhé poloviny 20. století však přežil pouze v několika málo oblastech. V současnosti přežívá na poslední lokalitě v oblasti Hodonínské doubravy.
Ohrožení:
Ve většině evropských zemí v západní části areálu motýla byl zaznamenán drastický úbytek: druh vymřel v Belgii, Lucembursku a v Bulharsku, ve všech středoevropských zemích zanikla většina populací, v ostatních evropských včetně částí evropského Ruska a Finska a Lotyšska je rovněž silně ohrožen. Status ohrožení v asijské části areálu není znám.
Péče o druh:
Druhu prospívá management udržující polootevřené uspořádání bohatě strukturovaných porostů s minimální akumulací dusíku v půdě (poslední podmínky lze dosáhnout intenzívním exportem živin - lesní pastvou, travařením, hrabáním steliva).
Literatura:
Beneš J., a Konvička M. (2006) Metodika monitoringu evropsky významného druhu okáč jílkový (Lopinga achine). Ms. 7 pp. (depon. in. AOPK ČR).
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
www.lepidoptera.cz - © Mapování a ochrana motýlů České republiky