Ekologie a biologie:
Biotop: Rašeliniště, slatiniště a rašelinné louky. V současnosti v ČR přežívají pouze populace na okrajích větších rašelinných komplexů a na zrašeliněných loukách a mokřadech u starších rybníků. V minulosti také na slatiništích (např. Olomoucko). Živná rostlina housenek: V ČR suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Udává se i suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium). Vývoj: Jednogenerační (červen – počátek srpna). Vajíčka jsou kladena jednotlivě na suché listy při bází trsů suchopýrů na vyvýšených a osluněných rašeliništních bultech. Housenka aktivuje zhruba do září, přezimuje ve 3. instaru. Přestože se jedná o ”mokřadní” druh, larvy nesnesou delší zaplavení v předjaří a velmi rychle se utopí. Kukla zavěšena v trsu živné rostliny.
Celkové rozšíření:
Holoarktický. Sever Velké Británie, ostrůvkovitě na severu západní Evropy, střední Evropa (na jih po Rumunsko), severní a severovýchodní Evropa, přes Sibiř po Dálný východ; Severní Amerika. Vymřel v Maďarsku a Chorvatsku.
Rozšíření v ČR:
Recentně již pouze na Třeboňsku, Šumavě a velmi vzácně v Novohradských horách. V minulosti lokálně rozšířený v chladných oblastech státu. Do konce 90. let 20. století vzácně v západních (Soos) a severních Čechách (Šluknovský výběžek, okolí České Lípy), na Moravě vymřel v roce 1998, do 70. let 20. století se udržel v Hrubém Jeseníku a na Drahanské vrchovině. Na ostatních moravských lokalitách vymřel už počátkem 20. století.
Ohrožení:
Ohrožen jednak odvodňováním rašelinišť, jednak zalesňováním, eventuálně zarůstáním, mokřadů, mokřadních luk a ně navazujících společenstev (tzv. laggů). Protože většina lokalit se nachází v chráněných územích, je povinností jejich správ tento významný druh monitorovat a zajišťovat vhodný management populací.
Péče o druh:
Udržování bezlesého rašeliniště. V dlouhodobějším rozměru se osvědčila metoda kompletního narušení bultů s ostřicemi na třetině plochy stanoviště.Pro údržbu stanovišť se doporučuje občasný extenzivní výpas, zakládání maloplošných řízených požárů, a (na odvodněných lokalitách) ucpání melioračních drenáží. Poslední bod je komplikován skutečností, že larvy nesnášejí zaplavení. Občas praktikovaný postup při revitalizaci rašelinišť, který spočívá v jejich dočasném totálním zaplavení, je proto nepřijatelný.
Literatura:
Beneš J. & Konvička M.: Mapování a ochrana motýlů České republiky. www.lepidoptera.cz
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
Macek J., Laštůvka Z.., Beneš J., Traxler J (2015): Motýli a housenky střední Evropy IV., 2015, 539 pp., Academia Praha.
