hnědásek osikový

Euphydryas maturna (Linnaeus, 1758)
Říše:
Animalia
Řád:
Lepidoptera
Čeleď:
Nymphalidae
hnědásek osikový
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Atlasy a areály rozšíření v ČR

Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2007); Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2013). (elektronický zdroj, výsledky sledování stavu druhů dle čl. 11 Směrnice o stanovištích). AOPK ČR
Stáhnout mapu

Hodnotící zprávy o stavu druhů z hlediska ochrany (2007). (elektronický zdroj, výsledky sledování stavu druhů dle čl. 11 Směrnice o stanovištích). AOPK ČR
Stáhnout mapu

Motýli České republiky. Rozšíření a ochrana I. Butterflies of the Czech Republic. Distribution and conservation I.. SOM, Praha
Stáhnout mapu

Grafy

Hodnocení stavu z hlediska ochrany
Lokality, ve kterých je druh předmětem ochrany

Ekologie a biologie: Živná rostlina housenek: ve středních Čechách pouze jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), po přezimovaní se housenky v Polabí nejprve krmí bylinami (plicníky, violky aj.), případně rašícími pupeny ptačího zobu (Ligustrum vulgare). Poté, co začne rašit jasan, přecházejí na pupeny a mladé listy jasanu. Na jižní Moravě kromě jasanu také na kalina tušalaj (Viburnum lantana). Motýl je příkladem druhu, který je v různých částech areálu vázán na různé živné rostliny. Vývoj je jednogenerační (konec května – začátek července). Samice kladou hromadně do kupiček několik desítek až stovek žlutavých vajíček na osluněné listy mladých jasanů, přičemž na jednom stromku bývá někdy i více snůšek. Je-li snůška umístěna na vzrostlejší strom, není to výše než 4 metry od země. Zajímavé je, že více snůšek lze na některých stromcích najít opakovaně i několik let po sobě až do doby, než daný strom ”přeroste”. Vajíčka jsou zpravidla uložena ve dvou vrstvách. Mladé housenky jsou gregarické, opřádají vlákny nejprve lístek se snůškou, později celý list (vytvoří tzv. primární hnízdo). Po zkonzumování ”snůškového” listu se housenky přesunou na další listy; housenky z různých snůšek se někdy mísí a znovu opřádají vhodnou větev živné rostliny zámotkem (tzv. sekundárním hnízdem). Larvy v hnízdech nezimují, ale již na podzim se rozlézají a hibernují solitérně v přízemní vegetaci, v tuto dobu se musí často slunit.
Celkové rozšíření: Eurosibiřský. Druh je ostrůvkovitě rozšířen od střední Francie na východ přes střední Evropu, sever Balkánského poloostrova a jih Skandinávie, Pobaltí, východní Evropu a Sibiř po Jakutsko.
Rozšíření v ČR: V Čechách se vyskytoval jen v listnatých lesích ve středním Polabí a v dolním Poorličí. V nížinách a pahorkatinách jižní a střední Moravy byl naopak v minulosti značně rozšířen ve všech rozsáhlejších lesních komplexech, zejména v aluviích větších řek. Údaje z přelomu 19. a 20. století navíc potvrzují jeho historické rozšíření v českém Slezsku. V současnosti přežívá poslední malá populace ve středním Polabí. Na Moravě, kde většina populací vyhynula v 50. letech 20. století, vymizel z posledních lokalit při dolním toku Moravy a z Bílých Karpat koncem 20. století.
Ohrožení: Hnědásek osikový je druh, vázaný na lesní světliny a paseky. Tyto paseky musí být propojeny širokými (lemy široké alespoň 2x5 m) lesními cestami či průseky. Podobnou strukturu lesních porostů zaručovalo pařezinové hospodaření v nízkých a středních lesích, pravděpodobně spolu s lesní pastvou. Upuštění od tohoto způsobu hospodaření zapříčinilo ústup druhu v rámci celé Evropy.
Péče o druh: V péči o lokality druhu je jednoznačně negativně hodnocen nízký podíl porostů s hospodářským tvarem lesa středního, nedostatečný podíl a malá rozloha pasek, zarůstání lesních lemů a lemů kolem cest. Druhu neprospívají především změny druhové skladby porostů, výsadba stanovištně nebo geograficky nepůvodních druhů dřevin, plošná likvidace jasanového náletu, mechanizovaná příprava půdy, zejména naorávání pasek a aplikace biocidů. V ideálním habitatu je zachována stálá nabídka po většinu dne osluněných pasek a světlin s mladými jasany a zároveň dostatek nektaronosných křovin a bylin. Světliny od sebe musí být v takové vzdálenosti, aby přeletující samice vždy našly dostatek míst s podmínkami vhodnými pro kladení (maximálně 300 metrů). Vhodné je také propojení již osídlených světliny lesními cestami či průseky.
Literatura: Čížek O., Konvička M., Fric Z. a Beneš J. (2006) Metodika monitoringu evropsky významného druhu hnědásek osikový (Euphydryas maturna). Unpubl. 10 pp. MS, Praha: AOPK ČR.
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli české republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp. SOM, Praha.
Marhoul P. a Turoňová D. (eds.) (2007): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách. 201 pp. Praha: AOPK ČR.
www.lepidoptera.cz - © Mapování a ochrana motýlů České republiky
Autor popisu: Zdeněk Hanč

LAŠTŮVKA, Z.; LIŠKA, J. (2011). Komentovaný seznam motýlů České republiky. Annotated checklist of moths and butterflies of the Czech Republic (Insecta: Lepidoptera). Vydání 1. Brno: Biocont Laboratory . 148 s.