Ekologie a biologie:
Biotop: Světlomilný druh náročný na mozaikovitý biotop, nejlépe v kombinaci vlhkých luk, či vlhkých lesů s výskytem vrbiny (Lysimachia) a suššími kostřavovými a alespoň částečně osluněnými plochami s řídkou vegetací. Potrava: dospělci se živí nektarem a pylem z různých lučních rostlin a osluněných křovin. Larvy se vyvíjí v hnízdech samotářských včel olejnic (rod Macropis), které jsou striktně specializované na květy rodu Lysimachia (Primulacae). Výskyt: jednogenerační (konec června–srpen). Samice klade vajíčka do otevřených, či uzavřených komůrek hostitele. Hostitelská hnízda se nachází v zemi a využívána jsou jen ta osluněná na sušších místech.
Celkové rozšíření:
Eurosibiřský druh, střední, severní a východní Evropa. Na většině areálu není druh ohrožený a nikde není chráněný.
Rozšíření v ČR:
Druh se v ČR vyskytuje na většině území, je však nehojný a velmi lokální. Druh je náročný na mozaiku biotopů, jak těch mokřadních, tak výslunných a suchých, proto je ohrožen zánikem vhodných otevřených biotopů, včetně těch o které je sice pečováno, ale jen za účelem udržení jednoho typu stanoviště.
Ohrožení:
Druh je ohrožen zarůstáním, zástavbou, nedostatečnou péčí o lokality a zalesňováním vhodných biotopů.
Péče o druh:
Základem péče o druh je kvalitní znalost rozmanitosti biotopů a udržování vysoké kvality všech biotopů na daném území. Druh často vyžaduje holý písčitý, nebo hlinitý substrát na výslunných místech, ale také dostatek ploch s živnými rostlinami hostitele, které jsou vyloženě mokřadní. Stabilní výskyt a kvetení hostitelských rostlin je nutný. Vhodným přístupem je vyřezávání náletových dřevin a mozajkové sečení suchých i vlhkých biotopů. Na suchých místech je vhodné lokální, případně i velkoplošné strhávání drnu těžkou technikou, případně pojezd různými motorovými vozidly. Lokálně může pomoci i extenzivní pastva prováděná pasáčkem (nikoliv v ohradě, kde dochází k hromadění výkalů, tedy k nežádoucí eutrofizaci prostředí).
Literatura:
Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví., 524 pp., Academia, Praha.
