dlouhoretka obecná

Ekologie a biologie: Biotop: Otevřená písčitá stanoviště, nebo řídké světlé borové a dubové lesy na písčitém podkladu s velkými plochami sypkého písku bez vegetace. Potrava: dospělci se živí nektarem z kvetoucích rostlin. Larvy požírají dvoukřídlý hmyz, zejména ovády a pestřenky. Vývoj: Jednogenerační (červen–srpen). Samice v sypkém a osluněném písčitém substrátu vytváří hnízdo, které zásobuje potravou pro larvy.

Celkové rozšíření: Mediteránní. Jižní a střední Evropa, na východ až do Střední Asie. V jižní Evropě místy hojný druh, v celé střední Evropě druh mizející.

Rozšíření v ČR: V ČR původně hojně ve všech oblastech s vátými písky. V současné době je v Čechách již jen na dvou lokalitách s kritickou velikostí populace. Poslední větší populace se vyskytuje na Bzenecku.

Ohrožení: Druh je kriticky ohrožen zánikem, zarůstáním nebo zalesňováním volného sypkého písku. Počet jeho lokalit je nízký, populace v Čechách jsou tak malé, že může být ohrožen nepřízní počasí či menším nevhodným zásahem do hnízdišť.

Péče o druh: Druh vyžaduje holý a sypký písčitý substrát, proto potřebuje silné disturbanční zásahy, které blokují růst keřů, stromů, bylin a současně zajistit dostatečně velké nové a obnovované volné plochy písku. Optimální je zřejmě občasné shrnutí drnu buldozerem či jinou těžkou technikou (případně automobily, nebo tanky atp.) Protože současné populace jsou značně izolované, měl by budoucí plán na záchranu tohoto druhu počítat s obnovením původních stanovišť výskytu a vytvořením nových: odstraněním výsadby stromů, zejména borovic, a neobnovením lesního porostu na původních dunách a jiných vhodných písčitých biotopech. Takto by bylo možné využít zejména plochy pískoven po ukončení těžby písku. Tyto plochy by neměly být rekultivovány ani navráceny do lesního fondu, ze kterého jsu nejčastěji vyjmuty.

Literatura: Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví., 524 pp., Academia, Praha.

Autor popisu: Jakub Straka