muchomůrka olšová

Ekologie a biologie: Muchomůrka olšová je typickým průvodcem olšových porostů, často periodicky zaplavovaných - bažinných olšin a údolních jasano-olšových luhů, mimo ČR také subalpinských křovin s olší zelenou. Jde o obligátního ektomykorizního symbionta různých druhů olší. V létě a na podzim vytváří štíhlé, šedavě zbravené plodnice, obvykle jednotlivě nebo v malých skupinách.

Celkové rozšíření: Muchomůrka olšová je v současné době známa z méně než desíti lokalit od nížin do podhůří na území celé ČR, spíše v pahorkatinných a podhorských polohách.

Ohrožení: Druh je ohrožen především melioračními zásahy a vysušováním mokřadů a rovněž lesnickými zásahy.

Literatura: Bieberová Z. (2006): Amanita friabilis (P. Karst.) Bas – In: Holec J. et Beran M. (eds.), Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 24: 69.
Bieberová Z. (2006): Zpráva o výsledcích ověřování lokalit druhu Amanita friabilis (P.Karst.) Bas – muchomůrka olšová, mscr., Monitoring chráněných hub, AOPK, Praha, 4 p.
Fraiture A. & Otto P. (eds., 2015): Distribution, ecology and status of 51 macromycetes in Europe. - Scripta Botanica Belgica 51: 1-247.

Autor popisu: Dvořák D.