Ekologie a biologie:
Dvoudomý, dlouhověký, světlomilný druh vyskytující se v listnatých i smíšených lesích s relativně vysokou stálou vlhkostí vzduch, epifyt na borce listnatých stromů (dub, olše, osika, buk, lípa) v nížinách až montánním stupni, v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí, upřednostňuje substrát s vyšším pH a s vyšším obsahem bází a živin. Udává se rovněž epiliticky z nevápnitých skal (nevyřešenou otázku zůstává, zda se v těchto případech nejedná o záměnu za formy druhu D. fulvum). Recentně známé populace druhu v ČR jsou pouze sterilní. Jedná se o konkurenčně slabý druh.
Celkové rozšíření:
Severní polokoule – Evropa (s těžištěm výskytu v Alpách a na JZ Německa), východní a jihozápadní Asie (Korea, Japonsko, Čína, Sibiř, Kavkaz) a Severní Amerika.
Rozšíření v ČR:
Recentně je výskyt tohoto druhu prokázán na 18 lokalitách, zejména v jižních Čechách (PP Baba, PR Dívčí Kámen, NPP Hojná Voda, PR Karvanice, PR Libochovka, Stará obora u Hluboké nad Vltavou, NPP Terčino údolí, NPR Žofínský prales), v západních Čechách (PR Netřeb), ve středních Čechách (PR Brdatka, NPR Týřov, NPR Vůznice), na Českomoravské vrchovině (NPR Velký Špičák, PR Zaječí skok, u Náměšti nad Oslavou), dále pak ve Žďárských vrších (NPR Žákova hora) a na Drahanské vrchovině (údolí Malé Hané u Ruprechtova) (morfologicky přechodné rostliny mezi Dicranum viride a D. fulvum byly rovněž recentně sbírány na Dlouhém vrchu u Broumova na Tachovsku, u Jindřichova Hradce, v údolí Malé Hané u Ruprechtova a v PR Království).
Ohrožení:
Jelikož se jedná o druh citlivý na změny vlhkosti a trofie substrátu, lze jeho výskyt nepřímo negativně ovlivnit činnostmi, které mají za následek změny těchto podmínek na lokalitách. Populace a lokality druhu, které nejsou dosud známy, jsou potenciálně ohroženy kácením či odstraňováním substrátu, na němž rostou.
Péče o druh:
Převážná většina recentně známých lokalit druhu se nachází v maloplošných zvláště chráněné územích, v zachovalých lesních porostech, v nichž například nedochází k hromadnému kácení a jiným razantním lesnickým zásahům. Je velice pravděpodobné, že právě co možná nejméně zásahový management, kdy dochází k přirozenému a pozvolnému vývoji lesního porostu a s ním i k přirozenému vývoji populace daného mechu, je tím nejvhodnějším. Je doporučováno, aby na lokalitách, kde je v zájmu příznivého vývoje lesních porostů nutné určité lesnické zákroky a aktivity provádět, pokud možno nebyla prováděna například těžba v těsné blízkosti stromů, na nichž se dvouhrotec zelený vyskytuje. Na lokalitách, kde byly až dosud prováděny běžné lesnické činnosti, které evidentně neovlivnily populaci tohoto mechu, není důvod v těchto činnostech nepokračovat. Teprve v případě, že by dlouhodobé studium konkrétních výskytů druhu na konkrétních lokalitách prokázalo výrazné snížení velikosti přítomných populací, bylo by potřeba uvažovat o změnách péče a způsobu obhospodařování daného lesního porostu.
Literatura:
Franklová, H.(2000): Distribution of the species of Dicranum HEDW. (Musci, Dicranaceae) in the Czech Republic – VI. – Časopis Národního muzea, Řada přírodovědná,169 (1-4):53-56.
Franklová, H., Kučera, J. (2005): Dicranum Hedw. – dvouhrotec. – In: Kučera J. [ed.] Mechorosty České republiky, on-line klíče, popisy a ilustrace [http://botanika.bf.jcu.cz/bryoweb/klic/prehled.html].
Rybka, V., Rybková, R., Pohlová, R. (2004): Rostliny ve svitu evropských hvězd. Rostliny soustavy NATURA 2000 v České republice. – Sagittaria, 87pp.
Weddeling K., Ludwig G., Hachtel M. (2002): Die Moose (Bryophyta, Marchantiophyta, Anthocerophyta) in der FFH-Richtlinie [http://ice.zadi.de/floraweb/ffh-moose].
