puštík bělavý

Ekologie a biologie: Velká sova, o něco menší než výr velký. Nápadný je relativně dlouhý ocas, zbarvení spodní části těla je světlé s podélnými tmavými pruhy, hřbet je výrazně tmavší.
Tento stálý pták obývá rozsáhlé listnaté nebo smíšené lesy obvykle pralesovitého charakteru ve středních polohách. K hnízdění využívá stará hnízda větších dravců.

Celkové rozšíření: V Evropě se vyskytuje v její severní a severovýchodní části tzn. ve Švédsku, Finsku, Pobaltí a v Rusku. Druhá izolovaná oblast je omezena na Karpatský oblouk a východní Alpy.
Populační trendy jsou víceméně stabilní, v některých oblastech dokonce stoupající. Významným faktorem je způsob hospodářského využívání lesa, kdy je nutné zachovat určité procento starých porostů.

Rozšíření v ČR: V České republice jde o velmi vzácný druh sovy, jenž se vyskytuje pouze ve dvou malých oblastech. Pralesní rezervace v Beskydech hostí několik párů, které zde tvoří poslední výběžek osídlení Karpat. Na Šumavě jsou prokázané výskyty v minulosti. Potvrzené hnízdění ze současné doby souvisí zřejmě i s vypouštěním odchovaných jedinců na bavorské straně pohoří.
Stavy puštíka bělavého u nás jsou odhadovány na 1 až 5 hnízdících párů, ale existuje naděje, že by mohly mírně vzrůstat.

Ohrožení: V ČR jde o velmi vzácný druh sovy, jenž se vyskytuje pouze ve dvou oblastech, druh je závislý na zachování vhodných biotopů.

Péče o druh: Ochrana vhodných biotopů, ochrana hnízd.

Autor popisu: Eva Vojtěchovská, Lenka Tomášková