Ekologie a biologie:
Morfologický popis: Samice 10 – 15 mm, samec 7 – 9 mm. Z našich druhů nejtmavší, téměř černý. Koncový článek zadních postranních snovacích bradavek je přibližně 2krát delší než předposlední článek. Navíc je na koncovém článku, především z dorzální strany, naznačená hranice po členění v podobě zaškrcení či alespoň světlého kroužku. U některých jedinců je členění téměř tak zřetelné jako u sklípkánka pontického, u jiných naopak není téměř patrné, jako u sklípkánka hnědého. První pár lysých políček na sternu je blíž přednímu okraji sterna než u s. pontického a naopak dál než u s. hnědého. Samci mají stehna prvních dvou párů nohou se zrnitým povrchem (u s. pontického jsou zrnité pouze femury 1. páru nohou a u s. hnědého nejsou žádné femury zrnité). Biologie a stanovištní nároky: Vyskytuje se jak na otevřených stanovištích (suché submediteránní trávníky, suché bylinné lemy lesů), tak na lesních stanovištích (prosvětlené partie suchých teplomilných doubrav). Pro jeho stanoviště je charakteristická tráva válečka prapořitá. Vyžaduje minerálně bohaté vápnité půdy vázané na vápence, čediče, opuky, slíny či prvohorní vulkanity. Žije v jednoduchých, poměrně hlubokých vertikálních norách, které si hloubí pomocí mohutných základních článků chelicer. Hloubka nor závisí na hloubce a poddajnosti substrátu. Nory dospělců bývají hluboké nejméně 10 cm. K lovu kořisti pak slouží horizontální část trubice ležící na zemi (tzv. punčoška). Průměr trubice odpovídá velikosti pavouka. Její vnější povrch je maskován kousky rostlin a částečkami půdy. Období páření je v létě (VII–VIII).
Celkové rozšíření:
Vyskytuje se především na Balkánském poloostrově, zasahuje však až do střední a východní Evropy.
Rozšíření v ČR:
U nás v oblastech s členitým reliéfem a s výskytem minerálně bohatých hornin. Na mikroklimaticky vhodných stanovištích žije i v relativně chladných a vlhkých částech naší republiky, vyhýbá se však horským oblastem. Častý je na slínových (tzv. bílých) stráních a na svazích říčních údolí s minerálně bohatými horninami, na skalních stepích v krasových oblastech, na kopcích vulkanického původu a na xerotermních pastvinách ve flyšových pásmech.
Ohrožení:
Tento teplomilný druh vyhledává otevřená, částečně zastíněná stanoviště, lesního i nelesního charakteru (skalní stepi, lesostepi a jižně exponované lesní okraje). Příčinou ústupu tohoto druhu je zarůstání stepí a stepních enkláv po omezení pastvy a nevhodné lesní hospodářství (zalesňování, vysoké zakmenění lesů, absence pařezin a středních lesů) vedoucí k vysokým stinným lesům bez prosvětlených partií. Suché lesní lemy jsou ohrožené v důsledku absence kosení či pastvy a zarůstají tak dřevinami.
Péče o druh:
Na lokalitách výskytu je nutné radikálně prosvětlit lesní porosty, v některých lesních oblastech je vhodné obnovit pastvu. Na otevřených stanovištích (stepi, suché submediteránní trávníky, suché bylinné lemy lesů) je nutné zabránit přílišnému zarůstání dřevinami jejich pravidelným prořezáváním v kombinaci s kosením či extenzivní pastvou ovcí a koz.
Literatura:
Buchar J. & Kůrka A. (2001): Naši pavouci. Praha: Academia, vyd. 2., 162 s.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres, Praha, 351 pp.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Řezáč M., Kůrka A., Růžička V., Heneberg P. (2015): Red List of Czech Spiders:3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. Biologia, 70(5): 645–666. DOI: 10.1515/biolog-2015-0079
Kůrka A., Řezáč M., Macek R., Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Praha: Academia, vyd. 1., 621 s.
