Ekologie a biologie:
Morfologický popis: Náš největší sklípkánek (samice 12 – 25 mm, samec 7 – 10 mm). Mláďata a samice bývají rezavohnědé, samci tmavší. Zadní postranní bradavky jsou zřetelně čtyřčlenné. Biologie a stanovištní nároky: Teplomilný druh. Obývá téměř výhradně úzkolisté kontinentální stepní trávníky s dominantní kostřavou walliskou a s různými druhy kavylů na minerálně bohatých vápnitých půdách na spraši, vzácněji na vápenci a čediči. Žije v jednoduchých, poměrně hlubokých vertikálních norách, které si hloubí pomocí mohutných základních článků chelicer. Hloubka nor závisí na hloubce a poddajnosti substrátu. Nory dospělců bývají hluboké nejméně 10 cm – na lokalitách s hlubokou sprašovou půdou (Zeměchy, Brozany, Vědlice, Praha – Podbaba) si hloubí obzvláště hluboké, nezřídka půlmetrové nory. K lovu kořisti pak slouží horizontální část trubice ležící na zemi (tzv. punčoška). Průměr trubice odpovídá velikosti pavouka. Její vnější povrch je maskován kousky rostlin a částečkami půdy. Období páření je v létě (VII–VIII). Ve srovnání s ostatními našimi druhy má nejtěžší mláďata, což znesnadňuje šíření pomocí větru.
Celkové rozšíření:
Těžištěm rozšíření je oblast Černého a Kaspického moře, zasahuje však až do střední Evropy. Západní hranice jeho rozšíření probíhá Německem, Švýcarskem a Itálií. Na východě sahá jeho areál až po Turkmenistán.
Rozšíření v ČR:
Náš nejvzácnější sklípkánek. Vyskytuje se pouze v nejteplejších a nejsušších oblastech v nízkých nadmořských výškách. Všechny jeho lokality jsou omezeny na černozemní oblasti (oblasti výskytu černozemních stepí po konci poslední doby ledové) uvnitř českého a moravského termofytika. Vhodné stanovištní podmínky nachází v krasových oblastech (severovýchodní cíp Českého krasu, Pálava, Kosíř), na horních hranách údolních svahů (údolí Vltavy mezi Prahou a Kralupy n. V. a přilehlá údolí, údolí Výrovky ve středním Polabí, údolí Jihlavy u Mohelna), na úpatích kopců vulkanického původu (jižní okraje Českého středohoří), v jihozápadní části CHKO Kokořínsko a na sprašových svazích. Jedná se o boreální relikt, pozůstatek ze suchého období po poslední době ledové.
Ohrožení:
Tento teplomilný druh vyhledává zcela nezastíněná místa, a to zejména opuštěné a sluncem vyhřáté svahy, úzkolisté kontinentální stepní trávníky, v nižších nadmořských výškách. Příčinou ústupu tohoto druhu je zarůstání stepí a stepních enkláv po omezení pastvy, záměrné nebo spontánní zalesňování.
Péče o druh:
Vyhledává otevřená klimaxová stanoviště - skalní travnaté stepi, které jsou silně ohroženy absencí pastvy a zarůstáním agresivními druhy trav a dřevinami. Na všech lokalitách je tedy nutné zabránit sukcesním změnám (případné křoviny a zmlazující dřeviny pravidelně vyřezávat) a obnovit extenzivní pastvu ovcí a koz ve spojení s intenzivní sešlapem.
Literatura:
Buchar J. & Kůrka A. (2001): Naši pavouci. Praha: Academia, vyd. 2., 162 s.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres, Praha, 351 pp.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Řezáč M., Kůrka A., Růžička V., Heneberg P. (2015): Red List of Czech Spiders:3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. Biologia, 70(5): 645–666. DOI: 10.1515/biolog-2015-0079
Kůrka A., Řezáč M., Macek R., Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Praha: Academia, vyd. 1., 621 s.
