sklípkánek hnědý

Atypus affinis Eichwald, 1830
Říše:
Animalia
Řád:
Araneae
Čeleď:
Atypidae
sklípkánek hnědý
Ochrana
Hodnocení
Všechna pozorování
Moje pozorování
  • cz

  • cz

  • cz

Mapy výskytu

Stáhnout mapu

Stáhnout mapu

Výčet počtu nálezů dle zdroje v Nálezové databázi ochrany přírody

Atlasy a areály rozšíření v ČR

Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha
Stáhnout mapu

Odkazy na mapy výskytu

Grafy

Ekologie a biologie: Morfologický popis: Náš nejmenší sklípkánek, samice 10 – 15 mm, samec 7 – 9 mm. Z našich druhů nejsvětlejší, okrový až hnědý. Zadní postranní bradavky jsou trojčlenné a jejich koncový článek je jen 1,5krát delší než předposlední. Patela 1. páru nohou je na vnější straně při vrcholu nepigmentovaná (u ostatních dvou druhů pigmentovaná). U samců není, na rozdíl od ostatních dvou druhů, přítomna brázda na vnitřní straně stehen makadel a trny na metatarsech 4. páru nohou. Biologie a stanovištní nároky: Dospělé samce lze na povrchu zastihnout na jaře a na podzim. Podzimní samci se páří s čerstvě dospělými samicemi, kdežto jarní samci se páří se staršími samicemi, které na podzim vychovávaly mláďata z předešlého páření. Na jaře oplozené samice kladou vajíčka záhy po kopulaci, na podzim oplozené samice až v létě následujícího roku. Sklípkánek hnědý má ve srovnání s ostatními našimi druhy nejlehčí mláďata, což je příznivé pro schopnost šířit se pomocí větru. Vyskytuje se jak na minerálně bohatých, tak i chudých půdách. Je schopen osidlovat i kapsy s půdou na vysloveně skalnatých stanovištích. Jeho stanoviště však musí být částečně chráněna stromy či keříky proti mikroklimatickým extrémům. Nejčastěji se vyskytuje v prořídlých zakrslých suchých acidofilních doubravách nebo reliktních borech. Chudému bylinnému patru zde často dominuje vřes nebo kostřava ovčí. Žije v  jednoduchých, poměrně hlubokých vertikálních norách, které si hloubí pomocí mohutných základních článků chelicer. Hloubka nor závisí na hloubce a poddajnosti substrátu. Nory dospělců bývají hluboké nejméně 10 cm. K lovu kořisti pak slouží horizontální část trubice (tzv. punčoška). Průměr trubice odpovídá velikosti pavouka. Pavučinová punčoška je většinou skryta pod vegetací, stařinou, opadem (dubové listí nebo borové jehlice), větvemi či kameny, velice často ji lze nalézt v keříčcích vřesu (u sklípkánka černého a u sklípkánka pontického leží trubice většinou volně na povrchu půdy).
Celkové rozšíření: Vyskytuje se především v jihozápadní Evropě, hlavně na Pyrenejském poloostrově, ale jeho areál sahá přes střední Evropu až do Běloruska, Moldávie a na Ukrajinu. Tento druh sklípkánka expandoval také nejdále na sever, je znám z Anglie, Dánska či jižního Švédska. Možný je jeho výskyt i v severní Africe.
Rozšíření v ČR: Náš nejhojnější sklípkánek. Vyskytuje se v oblastech s členitým reliéfem s výchozy hornin. Na mikroklimaticky vhodných stanovištích je schopen přežívat i v chladnějších a vlhčích částech naší republiky, horským oblastem se však vyhýbá. Nejčastější je na skalnatých svazích v údolích řek a přilehlých postranních údolí, někdy i v údolích větších potoků. Vhodná stanoviště mu však poskytují i temena a římsy pískovcových skal ve skalních městech, krasové oblasti a svahy kopců.
Ohrožení: Tento sklípkánek vyhledává otevřená, částečně zastíněná stanoviště s vysokou bylinnou vegetací - lesostepi s křovinatým pásmem a s dominancí vřesu v bylinném patře. Nejčastěji se vyskytuje v prořídlých zakrslých suchých acidofilních doubravách nebo reliktních borech, je schopen ale osídlit i vysloveně skalnatá stanoviště. Příčinou ústupu tohoto druhu je zejména nevhodné lesní hospodářství, kdy dochází k ohrožení lesostepních doubrav vlivem zahušťování dřevin. Reliktní bory na skalách jsou ohrožené především invazními druhy dřevin.
Péče o druh: Na lokalitách výskytu je nutné radikálně prosvětlit lesní porosty a vyhnout se v budoucnu jejich dalšímu zahušťování. V některých lesních oblastech je vhodné obnovit pastvu.
Literatura: Buchar J. & Kůrka A. (2001): Naši pavouci. Praha: Academia, vyd. 2., 162 s.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres, Praha, 351 pp.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Řezáč M., Kůrka A., Růžička V., Heneberg P. (2015): Red List of Czech Spiders:3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. Biologia, 70(5): 645–666. DOI: 10.1515/biolog-2015-0079
Kůrka A., Řezáč M., Macek R., Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Praha: Academia, vyd. 1., 621 s.
Autor popisu: Kristýna Chmelová

ŘEZÁČ, M.; RŮŽIČKA, V. (2024). An updated checklist of spiders of Czechia. https://www.arachnology.cz/checklist-of-spiders-of-Czechia-26.html accessed on 5. 2. 2024.