sýček obecný

Ekologie a biologie: Částečně synantropní druh s výraznou vazbou na zemědělskou krajinu. V České republice dnes už hnízdí téměř výlučně na lidských stavbách. Může hnízdit i přímo v obcích, naopak lesům se striktně vyhýbá. Potravu tvoří různí drobní obratlovci a větší bezobratlí. Jedná se o typického potravního generalistu, který dokáže efektivně lovit jen na holém substrátu, nízkém strništi nebo nízké, řídké vegetaci. Jedná se o druh s malým a trvalým domovským okrskem, který pro potravu létá do vzdálenosti 1 km od hnízda. Stálý druh.

Celkové rozšíření: Druh s rozsáhlým eurasijským a africkým areálem. V Africe hnízdí i v příhodných oblastech saharské oblasti. Nejjižnější africká populace se nachází na Somálském poloostrově. Eurasijská populace se rozprostírá od pobřeží Atlantiku až po pobřeží Žlutého moře, na sever po Dánsko a pobaltské republiky.

Rozšíření v ČR: Dříve hojná sova hnízdící po většině území ČR, hlavně v nižších a středních polohách. Dnes se na našem území nachází několik posledních izolovaných populací sýčka obecného: Plzeňsko, severozápadní Čechy, Královehradecko a jižní Morava.

Ohrožení: Tento druh je v České republice dnes na pokraji vyhynutí, přitom však nelze říct, že by se naše populace vyskytovala na hranici svého hnízdního areálu či byl vzácný i historicky. Zjevně se jedná o další oběť přeměny zejména zemědělské krajiny a postupných změn v jejím využívání. Za silným ústupem tohoto druhu lze nalézt kombinaci mnoha faktorů. Souhrnně lze problematiku rozdělit do dvou základních okruhů. Prvním je nedostatečná nabídka a dostupnost potravy. Druhým významným okruhem je nedostatek bezpečných hnízdišť a antropogenní pasti (např. komíny a různé roury a dutiny ve stavbách a vodní nádrže). Velmi významným mortalitním faktorem jsou také střety s projíždějícími vozidly. Po rozpadu jeho plošného výskytu má dále negativní vliv i izolace malých zbytkových populací bez dostatečného a nutného přísunu nových jedinců.

Autor popisu: Jitka Uhlíková